Final Fantasy: Mystic Quest

Final Fantasy: Mystic Quest je černá ovce i milovaný underdog v jednom. Squaresoft ji v roce 1992 vytvořilo jako záměrně zjednodušené JRPG mířené na západní hráče, kteří tehdy žánr příliš neznali – mělo jít o přátelskou vstupní branku do světa tahových soubojů, kouzel a hrdinných výprav v době, kdy si RPG na Západě teprve hledala své publikum. Fanoušci hlavní série se dodnes přou, jestli šlo o promyšlený krok stranou, nebo jen o marketingový kompromis, kterým chtěl vydavatel otestovat, jak velký je vlastně západní zájem o japonská RPG.

Hra vše proti tradičnímu Final Fantasy zjednodušuje: postava se pohybuje po přehledné mapě světa mezi jednotlivými body místo volného průzkumu, souboje jsou přímočařejší a nechybí vstřícné prvky jako viditelní nepřátelé na mapě nebo možnost použít konkrétní typ zbraně k rozbíjení překážek přímo v prostředí – sekera rozbije kámen, bomba prorazí zeď. Battle systém je odlehčený, ale stále nabízí taktické rozhodování s výběrem kouzel, zbraní a útoků podle typu nepřítele, a hráč tak musí i v jednodušší podobě přemýšlet, jaké vybavení si na danou oblast nachystá. Soundtrack skladatele Ryuji Sasaie navíc patří k tomu nejenergičtějšímu, co na SNES z RPG dílny zaznělo, a dobře podtrhuje dobrodružné tempo hry.

Retro komunita k Mystic Quest zaujímá smířlivější postoj než kdysi, kdy byla často odbývána jako odvar skutečného Final Fantasy. Ano, pro ostříleného rpgáče je krotká a lineární, ale jako vstupní hra pro začátečníka nebo pro odpočinkové odpoledne funguje výborně a v Evropě vyšla dokonce pod názvem Mystic Quest Legend. Její chytlavá hudba, jasně čitelné cíle a nestresující tempo z ní dělají příjemný, nenáročný klenot 16bitové éry, který si zaslouží víc uznání, než kolik ho dostal při svém vydání.

Proč hrát: Jako vstupní hra do RPG žánru nebo na odpočinkové odpoledne funguje Mystic Quest výborně díky chytlavé hudbě, jasně čitelným cílům a nestresujícímu tempu, byť ostřílené rpgáče spíš nenadchne.