Atari 5200

Když Atari na podzim roku 1982 představilo konzoli Atari 5200 "SuperSystem", mělo to být důstojné rozloučení s érou jednoduchého VCS (Atari 2600) a vstup do nové generace. Stroj dorazil v době, kdy domácí počítače Atari řady 400/800 už několik let sklízely uznání za svou grafiku, a právě z nich 5200 technicky vycházel. Konzole měla čelit nastupujícímu Intellivision a ColecoVision, jenže ji potkal nešťastný osud: přišla krátce před krachem amerického herního trhu v roce 1983 a kvůli problematickému ovladači a chybějící zpětné kompatibilitě s knihovnou 2600 si nikdy nezískala širší přízeň. Přesto jde o technicky zajímavý a dnes ceněný kus historie.

Technika: grafika a zvuk

Srdcem Atari 5200 je osvědčená trojice čipů z domácích počítačů Atari. O obraz se starají koprocesory ANTIC a GTIA, které spolupracují s hlavním procesorem MOS 6502C (varianta s podporou sdílení sběrnice, označovaná jako "Sally") taktovaným kolem 1,79 MHz. Tato architektura umožňovala na svou dobu vynikající plynulé scrollování, displayové listy (programovatelné grafické režimy řádek po řádku) a hardwarové sprity, které Atari nazývalo player/missile graphics – až čtyři "hráče" a čtyři "střely". Konzole zvládala paletu 256 barev a hrubě desítky barev na obrazovce zároveň, což ji z hlediska barevnosti řadilo nad konkurenci.

O zvuk se stará čip POKEY se čtyřmi nezávislými zvukovými kanály. POKEY navíc obsluhoval i čtení ovladačů a generování šumu, takže se hodil pro střelbu i melodie. Díky této základně vypadaly a zněly hry jako Star Raiders nebo Centipede na 5200 výrazně bohatěji než na starším VCS.

Propojeni a periferie

Charakteristickým a zároveň nejproblematičtějším prvkem byl analogový ovladač. Šlo o jeden z prvních analogových joysticků v domácí konzoli – nevracel se sám do středu, měl numerickou klávesnici, tlačítka START/PAUSE/RESET a dvě boční střelná tlačítka. V praxi byl ale nespolehlivý a náchylný k poruchám, což konzoli pověstně uškodilo. Konzole měla čtyři porty pro ovladače, takže umožňovala hru více hráčů; her pro čtyři současně ale vyšlo jen pár (např. Realsports tituly).

Zvláštností první verze byl automatický RF přepínač napájený zvláštním kabelem – konzole se po zapnutí sama přepnula na televizní vstup. Mezi periferie patřil i Trak-Ball controller, vhodný pro hry typu Centipede a Missile Command, a chystaný (ale fakticky nevydaný) hlasový a klávesnicový hardware. Plánovaný adaptér pro hraní her z Atari 2600 se sice později objevil, ale jen omezeně.

Modely a revize

Atari 5200 vyšlo nejprve jako čtyřportová verze (1982), kterou v roce 1983 vystřídal redesign se dvěma porty. Dvouportová varianta opustila automatický RF přepínač ve prospěch běžného přepínacího kabelu a do levého boku dostala nový konektor – právě sem se měl připojovat adaptér pro hry z Atari 2600. Změnila se i vnitřní deska, takže některé hry citlivé na časování si s oběma revizemi nerozuměly stejně.

Velká část knihovny byla v podstatě konverzí her z počítačů Atari 400/800, protože sdílely stejnou architekturu. To zároveň znamenalo, že kdo vlastnil počítač Atari, měl k podobným hrám přístup jinou cestou – a konzole tak ztrácela část své výjimečnosti.

Klony a varianty

Vyloženě samostatné klony Atari 5200 prakticky neexistují – konzole se neprodávala dlouho ani široce, takže ji nikdo nekopíroval tak, jako se to dělo třeba u NES (famiclony) nebo ZX Spectra. Stojí ale za zmínku těsná příbuznost s počítači Atari 400/800 a pozdějšími modely XL/XE: jde v jádru o tutéž rodinu hardwaru. V Československu se zájem retro nadšenců soustředil spíše na příbuzné osmibity Atari (XL/XE série), které sem dovážely i bazary a které u nás měly živou demoscénu, zatímco samotná konzole 5200 zůstala raritou, jež se k nám prakticky nedostala.

Dnesni scena

Atari 5200 dnes spolehlivě rozběhnou emulátory zaměřené na osmibitová Atari, především Altirra (vynikající přesnost) a multiplatformní Atari800, podporu má i řada jader v RetroArch. Hraní na klávesnici nebo na herním padu ostatně řeší i původní problém s nešťastným analogovým ovladačem. Komunita kolem Atari je stále aktivní: vznikají nové homebrew tituly, opravná vydání starých her i hardwarové projekty jako náhradní ovladače a flash kazety, díky nimž si lze celou knihovnu zahrát na reálném železe. Pro sběratele je 5200 dnes ceněným, byť rozměrným kouskem do vitríny – připomínkou ambiciózní konzole, kterou potopila špatná doba a jeden nepovedený joystick.