Ballblazer

Ballblazer patřil mezi poslední hry, které Atari pro konzoli 5200 vydalo, a nabízel neobvyklou sportovní hru zasazenou do futuristické arény kdesi v budoucnosti. Dva hráči, nebo hráč proti počítačem řízenému soupeři jménem Droid, ovládají antigravitační vznášedla a snaží se dostat zářící míč, takzvaný rotofoil, do soupeřovy brány na opačném konci hřiště. Hra kombinuje prvky závodní hry, kdy je potřeba obratně manévrovat po hřišti a vyhýbat se soupeři, s prvky sportovního zápasu založeného na přihrávkách, driblingu a střelbě na branku, což jí dodnes vyneslo přezdívku „fotbal budoucnosti“.

Hru vyvinulo studio Lucasfilm Games a na Atari 5200 dorazila jako pozdní port poté, co se úspěšně prosadila na osmibitových počítačích Atari, s nimiž si konzole hardwarově byla velmi blízká. Technicky zůstává hra jednoduchá, avšak plynulá – hřiště je zobrazeno v pseudo-3D pohledu s rychle ubíhající trávou, která navozuje dojem vysoké rychlosti, a hru doprovází nezaměnitelná generovaná hudba, jejíž tempo a melodie se mění podle průběhu zápasu a intenzity souboje o míč. Ovládání vyžaduje zvládnutí zároveň řízení vznášedla i míčku, což hru odlišuje od klasických sportovních titulů své doby, kde stačilo ovládat jen jednu postavu.

Ballblazer je dodnes ceněný jako jedna z nejoriginálnějších sportovních her rané domácí herní éry, protože se nesnaží napodobit žádný skutečný sport, ale vytváří si vlastní žánr na pomezí závodů a míčové hry. Na Atari 5200 se objevil až v pozdní fázi životnosti konzole, a proto zůstal pro řadu majitelů spíše vzácností, kterou si mnozí připomínají spíš z verze pro osmibitové počítače. I s odstupem let působí svěže díky nápaditému konceptu a atmosférické hudbě, která patří k tomu nejzapamatovatelnějšímu, co si z hry hráči odnášejí, a řadí Ballblazer mezi klenoty pozdní éry konzole.

Proč hrát: Kvůli nápaditému konceptu na pomezí závodů a míčové hry i nezapomenutelné atmosférické hudbě, díky nimž tento pozdní klenot knihovny konzole působí svěže i dnes.