Pitfall!

Pitfall! patří k nejslavnějším titulům celé rané éry domácích konzolí a na Atari 5200 nabízí v podstatě stejný zážitek, jaký proslavil Atari 2600. Hráč se v roli dobrodruha Pitfall Harryho prodírá bujnou džunglí složenou z 255 propojených obrazovek, přeskakuje jámy, plave přes bahenní jezírka plná krokodýlů, houpe se na lianách nad propastmi a uhýbá před hady a škorpiony, to vše s cílem posbírat co nejvíc pokladů a projít džunglí dřív, než vyprší dvacetiminutový časový limit. Body se strhávají za každou smrt i za zbytečné otálení, takže hra odměňuje hráče, kteří si postupně zapamatují rozložení nebezpečí na jednotlivých obrazovkách a naučí se jimi procházet plynule a bez zaváhání.

Na Atari 5200 hra těží z barevnější a plynulejší grafiky než původní verze pro 2600, díky výkonnějšímu hardwaru konzole i podkladovému systému odvozenému od Atari 8bitových počítačů. Ovládání zůstává jednoduché – joystick a jediné tlačítko na skok – ale vyžaduje přesné načasování, protože prostředí je plné nástrah a chyba často znamená ztrátu života nebo bodů. Minimalistický zvuk a jednoduchá grafika nechávají hlavní prostor na hratelnost a napětí z průzkumu neznámé džungle, přičemž pravidelné opakování stejných nebezpečí na různých místech mapy dává hráči šanci postupně zdokonalovat svou trasu.

Pitfall! se v době svého vydání stal jedním z komerčně nejúspěšnějších titulů Activision a je dodnes považován za jeden ze zakladatelských kamenů žánru akčních plošinových dobrodružství, který definoval strukturu propojených obrazovek a princip svobodného průzkumu s časovým tlakem. Řada pozdějších plošinovek na tento model přímo navazovala a přebírala jak motiv sbírání pokladů, tak důraz na plynulý pohyb prostředím. I s odstupem čtyř desetiletí hra funguje překvapivě dobře – jednoduchá pravidla, čitelné nebezpečí a chytlavé tempo z ní dělají titul, který se dá hrát a bavit i dnes, byť spíš jako nostalgická procházka historií žánru.

Proč hrát: Díky jednoduchým pravidlům, čitelnému nebezpečí a chytlavému tempu se dá bavit i dnešní hráč, i když jde spíš o nostalgickou procházku historií žánru.