Popeye

Popeye patřil v roce 1983 k nejoblíbenějším arkádovým hrám a Atari 5200 dostalo svůj domácí port zásluhou firmy Parker Brothers, která tehdy držela licenci na Nintendo tituly pro americký trh. Hráč ovládá námořníka Pepka, který se po sérii statických obrazovek snaží posbírat srdíčka, hudební noty nebo písmena slova HELP, zatímco se vyhýbá silákovi Brutovi a padajícím předmětům, jako jsou sudy, lahve nebo klepeta krabů. Každá ze tří opakujících se scén nabízí jiné rozvržení plošin, žebříků a pastí, takže hra kombinuje rychlé reflexy s pamětí na to, kudy se dá bezpečně projít, a s postupujícím kolem se tempo i množství nepřátel zvyšuje.

Na Atari 5200 hru komplikuje především ovládání - analogová páčka konzole není pro precizní plošinové skoky a pohyby po žebřících ideální, a hráči zvyklí na pevný arkádový joystick si museli zvykat na jemnější, méně přesné a snáze rozostřené pohyby. Grafika i barevnost odpovídají tehdejším standardům Atari 8-bit rodiny, s rozpoznatelnými sprity Pepka, Olivy Oyl, Brutuse i vedlejších postav jako Wimpyho, hudební motivy vycházejí ze známé znělky komiksové předlohy a hrají po celou dobu hraní jednotlivé scény. V dobovém kontextu šlo o vítaný přírůstek do knihovny 5200, protože arkádové porty byly hlavním lákadlem konzole a licence od Nintenda patřily mezi nejžádanější zboží na trhu s domácími hrami.

Dnes je Popeye zajímavý spíše jako historická kuriozita a ukázka toho, jak náročné bylo v osmdesátých letech převádět přesné arkádové ovládací schéma na domácí hardware s odlišným joystickem a nižším rozlišením ovládacích vstupů. Pro fanoušky plošinovek a sběratele arkádových portů zůstává příjemnou, krátkou hratelnou vzpomínkou na zlatou éru žánru i na dobu, kdy licencované postavy z komiksů a kreslených seriálů byly na herních automatech i konzolích běžným jevem.

Proč hrát: Pro sběratele arkádových portů a fanoušky plošinovek je Popeye příjemnou krátkou vzpomínkou na zlatou éru žánru, i s vědomím ochuzeného ovládání oproti originálnímu automatu.