ColecoVision

Když Coleco v srpnu 1982 uvedlo ColecoVision, působila konzole jako zjevení z budoucnosti. Zatímco Atari 2600 už začínalo ukazovat své stáří a hry na něm vypadaly jako shluk hranatých skvrn, ColecoVision přinášela domů arkádové hity v kvalitě, jakou do té doby žádný domácí stroj nezvládl. Přibalený port Donkey Konga byl dokonalým killer appem: poprvé si člověk mohl zahrát populární hernu doma a obraz se skutečně podobal tomu, co znal z herny. Konzole se proto někdy přezdívá „Dreamcast své doby" — technicky vynikající stroj, který předběhl konkurenci, a přesto byl odsouzen k předčasnému konci.

Tím koncem byl velký krach severoamerického herního trhu v roce 1983. ColecoVision se zpočátku prodávala výborně, jenže kolaps celého odvětví ji smetl spolu s ostatními. Coleco navíc vsadilo na neúspěšný domácí počítač Adam, který firmu finančně vyčerpal a fakticky položil. Konzole tak měla jen krátký život — výroba skončila v roce 1985 — ale stihla nasbírat překvapivě kvalitní knihovnu arkádových portů, která jí dodnes drží respekt mezi sběrateli.

Technika: grafika a zvuk

Srdcem ColecoVision je osmibitový procesor Zilog Z80A taktovaný kolem 3,58 MHz. O obraz se stará videočip Texas Instruments TMS9928A (varianta řady TMS9918), který zvládá rozlišení 256×192 bodů a paletu 15 barev plus průhlednost. Klíčová byla podpora 32 hardwarových spritů — právě díky nim mohly pohyblivé objekty jako Donkey Kong, sudy nebo Mario plynule poletovat po obrazovce, aniž by procesor musel pracně překreslovat pozadí. To byl proti Atari 2600, které mělo k dispozici jen pár primitivních spritů a obraz musel pracně skládat „za běhu" řádek po řádku, obrovský skok.

Zvuk obstarává čip Texas Instruments SN76489, který nabízí tři tónové kanály a jeden šumový kanál. Na poměry roku 1982 šlo o slušnou výbavu, umožňující jednoduché melodie i zvukové efekty zároveň. Stejný videočip i zvukový obvod použily i další dobové platformy, o čemž ještě bude řeč — a právě tahle příbuznost dělá z ColecoVision technicky velmi zajímavý kus historie.

Propojeni a periferie

ColecoVision se připojovala k televizoru přes RF modulátor (anténní vstup), což byl tehdy standard. Ovladač byl svého druhu unikát: kombinoval klasický joystick s numerickou klávesnicí (keypad) a dvěma bočními tlačítky. Klávesnice sloužila k zadávání úrovní obtížnosti, voleb v menu nebo speciálních akcí ve hrách — řada titulů totiž využívala přiložené plastové překryvy (overlaye), které na keypad nasazoval hráč podle konkrétní hry.

Coleco nabízelo i pestrou paletu rozšíření. Nejslavnější byl Expansion Module #1, adaptér, který umožňoval hrát na ColecoVision přímo hry z Atari 2600 — odvážný tah, kvůli kterému Atari dokonce žalovalo. Expansion Module #2 přidával volant a pedál pro závodní hru Turbo. Vyšel také Roller Controller (trackball) a Super Action Controller s dodatečnými tlačítky. Vrcholem ekosystému měl být počítačový modul Adam, který z konzole dělal plnohodnotný domácí počítač s klávesnicí, datasetem a tiskárnou.

Modely a revize

ColecoVision existovala v zásadě v jedné hlavní hardwarové podobě, hardwarových revizí proto bylo poskrovnu a pro běžného hráče nepodstatných. Mnohem důležitější byla zmíněná rozšíření, která konzoli proměňovala. Nejvýraznější transformací byl právě Coleco Adam — počítač postavený na stejném základu, dostupný jako samostatný stroj i jako nástavba existující konzole. Adam byl ovšem proslulý poruchovostí a problémy s mazáním dat magnetickým polem při startu, což pověst Coleca dále poškodilo.

Klony a varianty

Díky příbuznosti čipů má ColecoVision blízko k dalším platformám své doby. Stejný (či velmi podobný) videočip TMS9918/9928 a zvukový obvod SN76489 najdeme v japonské Sega SG-1000 i v počítačovém standardu MSX, takže se hry mezi těmito systémy portovaly relativně snadno — čehož dodnes využívá homebrew scéna. Z oficiálních variant stojí za zmínku evropská distribuce přes firmu CBS pod značkou CBS ColecoVision.

Existoval i pozdější klon Telegames Personal Arcade (rovněž prodávaný jako Dina), který kombinoval kompatibilitu s ColecoVision i Sega SG-1000. V československém ani východoevropském kontextu se ColecoVision prakticky nevyskytovala — region zaplavily spíš famiclony NES (u nás známé jako Pegasus) a klony ZX Spectra typu Didaktik, kdežto Coleco zde nezanechalo výraznější stopu.

Dnesni scena

Emulace ColecoVision je dnes triviální a zvládne ji prakticky jakýkoli moderní hardware — od PC přes Raspberry Pi až po kapesní handheldy. Z emulátorů jsou oblíbené BlueMSX, openMSX nebo multiemulátor MAME; na RetroArch existuje jádro Gearcoleco. Hlavním lákadlem zůstávají věrné dobové arkádové porty a překvapivě aktivní homebrew komunita, která pro tenhle skoro půlstoletí starý stroj pořád vydává nové hry na fyzických cartridgích i ke stažení. ColecoVision tak pro retrohráče představuje krátký, ale velmi milý výlet do počátků domácích konzolí.