Ultima VII: The Black Gate

Ultima VII: The Black Gate postavil laťku toho, jak živý může být herní svět, tak vysoko, že se přes ni řada pozdějších RPG nedostala ani o dekádu později. Avatar se vrací do Britannie a zastihne ji v době zdánlivého blahobytu: města rostou, obchod kvete a nad vším se vznáší nová organizace zvaná Fellowship, jejíž vlídná rétorika o osobní zodpovědnosti dráždí tím víc, čím hlouběji se hráč dostane. Hra začíná vyšetřováním rituální vraždy v Trinsicu a z detektivní zápletky se pomalu stává příběh o manipulaci, sektářství a o tom, komu vlastně slouží pohodlí. Nad vším navíc visí přítomnost Guardiana, protivníka, který hráče oslovuje přímo a dává najevo, že moc dobře ví, kdo sedí u počítače.

Technicky šlo o malý zázrak. Origin opustil dlaždicové okno předchozích dílů a nabídl plynule scrollující svět ovládaný myší, kde se dá vzít do ruky prakticky každý předmět, upéct chleba, zamknout dveře nebo naskládat věci do batohu jako do skutečné tašky. Postavy mají denní režim, chodí spát, jedí ve výčepu a odpovídají v rozsáhlých dialozích bez starého menu příkazů. Za tuhle svobodu se platilo: hra byla nechvalně známá vlastním správcem paměti, který si na tehdejších strojích vynucoval kouzlení s konfigurací, a soubojový systém, kde se družina spíš nastaví a pustí, patří k nejslabším místům celku.

Dobově byla Ultima VII přijata jako událost a dodnes se objevuje v žebříčcích nejlepších RPG všech dob. Její vliv je vidět všude, kde hra staví na simulovaném světě místo na koridoru úkolů, od immersive sims až po moderní open-world tituly. Dnes se k ní nejsnáz dostanete přes komunitní enginy, které řeší ovládání i technické neduhy, a překvapí, jak málo zestárl její hlavní trumf: pocit, že Britannia žije i bez vás a že vaše vyšetřování jen odkrývá něco, co se dávno dalo do pohybu. Kdo chce pokračovat, má po ruce datadisk Forge of Virtue i přímé pokračování Serpent Isle postavené na stejném enginu.

Proč hrát: Pro pocit, že Britannia žije i bez vás, a pro simulovaný svět, který ovlivnil immersive sims i moderní open-world hry – s komunitními enginy se dnes hraje překvapivě dobře.