Eye of the Beholder
Eye of the Beholder přenesl pravidla AD&D do kanalizací pod Waterdeepem a udělal z nich sevřený dungeon crawler, který se ovládá myší a nepotřebuje k tomu tabulku ani kostky. Skupina čtyř dobrodruhů je vyslána prozkoumat zlo pod městem a hned první sesuv jim odřízne cestu zpět; odtud vede jediná cesta, a to dolů, patro po patře, až k závěrečnému střetu s tvorem, který dal hře jméno. K původní čtveřici se navíc cestou mohou přidat další postavy, takže výprava nakonec dosáhne plného počtu šesti dobrodruhů.
Hraje se v pohledu z první osoby po čtvercové mřížce, ale souboje běží v reálném čase: hráč kliká na zbraně v rukou postav, čeká na dobití útoku a přitom couvá, obchází a láká nepřátele do chodeb, kde ho nemohou obklíčit. Právě tenhle taneček dělá z jinak jednoduchého systému něco napínavého. Patra jsou plná tlakových desek, skrytých tlačítek, teleportů a hádanek, kde je potřeba položit správný předmět na správné místo, a hra si vede záznam do deníku, mapu si ale musíte kreslit sami, nebo se spolehnout na paměť a značky na zdech. Zásoby se nedoplňují samy, takže je nutné hlídat jídlo a pravidelně odpočívat kvůli obnově kouzel.
Technicky šlo v roce 1991 o špičku: detailní VGA grafika s dobře vykreslenými portréty nestvůr, plynulé překreslování a zvuk, který na kartách jako AdLib nebo Sound Blaster přidával kroky, řinčení a vrčení do jinak tiché temnoty. Absence hudby po většinu hry paradoxně pomáhá, protože ticho pod Waterdeepem je nepříjemné. Kritika hru přijala velmi dobře a Westwood si jí otevřel cestu k pokračováním i k pozdější sérii Lands of Lore. Dnes je Eye of the Beholder stále výborný vstupní bod do žánru: je kratší a přehlednější než jeho následovníci, netrestá zbytečně a jeho hádanky mají férovou logiku. Vyšel i na dalších počítačích své doby včetně Amigy a dodnes patří k tomu prvnímu, co se zájemcům o starý dungeon crawler doporučuje.
Proč hrát: Pro kratší a přehlednější vstup do dungeon crawlerů, který netrestá zbytečně a staví na férové logice hádanek, i díky detailní VGA grafice a tísnivému tichu Waterdeepu.
Hra 47 z 204 pro PC / DOS (XT až 486)
Tentýž titul jinde (1)
Eye of the Beholder vznikl primárně pro PC/DOS, kde běžel ve VGA grafice s podporou zvukových karet jako AdLib nebo Sound Blaster a nabízel plynulé přechody mezi chodbami dungeonu. Amižský port dorazil na evropský trh o něco později a musel se vyrovnávat s odlišnou architekturou stroje — časté přenačítání z disku vedlo k delším prodlevám mezi obrazovkami a pohyb v labyrintu působil o něco méně svižně než na DOSu. Zvuková stránka na Amize díky čipu Paula zní příjemně, atmosféře to prospívá, ale kvůli pomalejšímu nahrávání a méně plynulému ovládání myší se dnes za referenční verzi obecně považuje PC/DOS originál.