Ultima: Exodus

Ultima III: Exodus z roku 1983 je třetím dílem série Richarda Garriotta a pro celou ságu přelomovým. Poprvé v ní hráč vede celou družinu čtyř postav místo osamělého hrdiny a boje se odehrávají na samostatné taktické obrazovce, kde se tahově řeší pohyb a útoky. Cílem je porazit záhadného Exodu, který ohrožuje svět Sosarie.

Verze pro Famicom a NES se od počítačových originálů liší už tím, že vznikla pro japonského vydavatele Pony Canyon a byla přepracována pro gamepad a televizi. V Japonsku vyšla v roce 1987 a v Severní Americe o něco později pod názvem Ultima: Exodus. Příkazy, které se na počítači zadávaly z klávesnice, nahradila nabídka ovládaná tlačítky, takže se hra dá pohodlně hrát na gauči bez paměti na desítky zkratek. Hra se navíc ukládá přímo na kartridž, což počítačový originál s disketami řešil jinak.

Největší změna je ale audiovizuální. Obrazovky dostaly barevnou grafiku v duchu osmibitové konzole a přibyla hudba, kterou počítačové verze téměř neznaly, takže svět Sosarie působí oživeněji. Do hry vstupují také drobné úpravy v rovnováze a obsahu, které z ní dělají konzolový pohled na klasiku, ne pouhou kopii. Cesta světem, výběr povolání i objevování měst a dungeonů zůstávají jádrem, ale podávají se přívětivěji a kladou menší nároky na trpělivost než na počítači. Pro konzolové hráče to bývala jedna z prvních příležitostí, jak se s Ultimou seznámit, a na tehdejším trhu s japonskými RPG byla její západní hloubka výrazně jiná než u konkurence.

Proč hrát: Hodí se těm, kdo chtějí zažít Ultimu bez prodírání se příkazy z klávesnice, i milovníkům NES RPG, kteří chtějí vidět, jak vypadal západní žánr přenesený na Famicom. Je to vstupní brána k sérii, která si zachovala hloubku a zároveň zvládne být přístupná, a také zajímavé svědectví o tom, jak se západní RPG učila mluvit k publiku s ovladačem v ruce.