Doom dorazil na konci roku 1993 a posunul vše, co jeho vlastní tvůrci nastavili o rok dříve. Hráč je bezejmenný mariňák na základnách na Phobosu a Deimosu, kde experimenty s teleporty otevřely průchod do pekla. Vyprávění se odbývá pár řádky mezi epizodami, veškerá pozornost patří samotnému postupu úrovněmi: hledání barevných klíčových karet, otevírání výtahů a plošin, obcházení pastí s jedovatým bahnem a hlavně boj s hordami démonů, jejichž chování a síla se v každé místnosti kombinují jinak. Arzenál od brokovnice přes řetězovou pilu až po plazmovou pušku a BFG patří k nejlépe vyváženým v historii žánru.
Engine přinesl proti předchůdci obrovský skok. Úrovně už nebyly mřížkou kolmých stěn, ale mohly mít různé výšky podlah a stropů, šikmé zdi, schodiště, měnící se osvětlení i blikající světla, což z prostředí udělalo skutečná místa a ne jen chodby. Hra zvládala i souboje více hráčů po síti, a právě odtud se rozšířil pojem deathmatch. Zásadní byla také otevřenost formátu dat: komunita brzy začala vytvářet vlastní úrovně a modifikace, čímž vznikla tvůrčí scéna, která funguje dodnes. Tísnivé zvuky, řev démonů ze tmy a rytmický hudební doprovod dotvářely atmosféru někde mezi akčním filmem a hororem.
Dobově šlo o obrovský fenomén, který se šířil shareware kanály stejně rychle jako drby a stal se argumentem pro nákup výkonnějšího počítače i zvukové karty. Zároveň se kvůli krvavosti a pekelné ikonografii stal terčem kritiky mimo herní média. Dnes Doom stárne mimořádně dobře: pohyb je rychlý, úrovně přehledné a čitelné, souboje jsou postavené na pohybu a odhadu prostoru, nikoli na krytí a čekání. Je to jedna z mála her z počátku devadesátých let, kterou lze doporučit i bez nostalgického příplatku. Její vliv navíc nekončí u žánru — díky nespočtu pozdějších převodů na nejrůznější zařízení se stala jakýmsi měřítkem toho, co všechno dokáže počítač rozběhat, a zůstává jedním z nejlépe zdokumentovaných titulů v historii média.
Proč hrát: Patří mezi mála hry z počátku devadesátých let, které lze doporučit i bez nostalgického příplatku, díky rychlému pohybu a soubojům postaveným na prostoru, ne na krytí.
Hra 17 z 204 pro PC / DOS (XT až 486)
Tentýž titul jinde (2)
PC verze pro DOS je originál a dodnes definitivní podoba hry – běžela ve vyšším rozlišení, podporovala myš s klávesnicí a hudbu přes zvukové karty jako Sound Blaster či AdLib. Port pro Atari Jaguar naopak proslul tím, že mu kvůli časové tísni vývojáři úplně vypustili hudbu, hraje se tak jen se zvukovými efekty v tichu, přestože rychlost a plynulost akce byly na tehdejší konzoli chváleny jako mimořádně dobré. Verze pro SEGA 32X dopadla nejhůř: úrovně musely být zkráceny a poskládány jinak než v originále, rozlišení i snímkování byly nižší a ořezaná hudba spolu s pomalejším tempem z ní dodnes činí nejslabší a nejméně doporučovanou variantu Doomu.
