Wolfenstein 3D

Wolfenstein 3D je titul, který v roce 1992 prakticky definoval podobu stříleček z pohledu první osoby na PC. Hráč se ujímá role amerického agenta B. J. Blazkowicze, jenž se probíjí z cely nacistické pevnosti a postupně proniká stále hlouběji do útrob nepřátelského impéria. Struktura je dodnes příkladně jednoduchá: každé patro je bludiště chodeb, tajných dveří a hlídek, mezi nimiž hráč sbírá klíče, munici, zlaté poklady a lékárničky, aby se nakonec dostal k výtahu do další úrovně. Nejsou tu skriptované sekvence ani rozvětvené úkoly, jen čistý rytmus otevírání dveří, střelby a ohmatávání stěn při hledání skrýší.

Technicky šlo o zjevení. Zvolený způsob vykreslování prostoru umožnil na tehdejších počítačích rozpohybovat texturované stěny plynule a rychle, což konkurence dlouho nedokázala napodobit. Z dnešního pohledu zůstává provedení archaické — míří se pouze vodorovně, všechny stěny jsou kolmé a celé patro leží v jedné rovině — jenže právě tato úspornost udržela tempo nahoře. Digitalizované výkřiky stráží, štěkot psů a energický soundtrack v podání karet Ad Lib a Sound Blaster dodávaly hře syrovou, komiksově přehnanou agresivitu, která se do paměti zapsala stejně silně jako grafika.

Hra se šířila ve shareware modelu, kdy první epizoda kolovala volně a zbytek se doobjednával, což jí otevřelo cestu na BBS, disketové sbírky i školní počítače po celém světě. Vznikla kolem ní první velká vlna napodobitelů a celý žánr se na několik let začal poměřovat právě s ní. Dnes se Wolfenstein 3D hraje překvapivě svižně: úrovně jsou krátké, tempo vysoké a hledání tajných zdí má stále svou hravost, i když orientace v opakujících se chodbách unaví. Hlavní hodnota je ale zážitková — člověk si na vlastní kůži vyzkouší okamžik, kdy se hry na PC poprvé pořádně postavily do prostoru. Pomáhá i to, že se hra nesnaží být ničím jiným než tím, čím je. Kdo chce pochopit, proč se celá jedna větev herního průmyslu vydala právě tímto směrem, měl by první epizodu projít celou.

Proč hrát: Kdo chce na vlastní kůži zažít okamžik, kdy se hry na PC poprvé pořádně postavily do prostoru, ocení svižné tempo a hravé hledání tajných zdí i dnes.