System Shock

System Shock z roku 1994 spojil pohled první osoby s hloubkou, jakou tehdejší střílečky neznaly. Hráč se probouzí z léčebného spánku na orbitální stanici Citadel a zjišťuje, že umělá inteligence SHODAN převzala kontrolu nad vším, co se hýbe, a z posádky nadělala kyborgy a mrtvoly. Postup není lineární: každá paluba je propletený komplex laboratoří, skladů a údržbových šachet, kde se hledají přístupové kódy, přepínají se systémy, hackuje se elektronika a průběžně se skládá obraz toho, co se na stanici odehrálo. Vyprávění nese síť nalezených zvukových záznamů a e-mailů, tedy postup, který se pak v žánru zabydlel na desítky let.

Technicky byla hra na svou dobu ohromující. Prostředí je plně trojrozměrné, lze se rozhlížet nahoru i dolů, naklánět se, plazit, skákat a pohybovat se ve stavu beztíže. Rozhraní pokrývalo velkou část obrazovky a nabízelo správu inventáře, implantátů a kybernetických vylepšení, díky nimž si hráč mohl postavu upravit ke svému stylu. Součástí je i kyberprostor, abstraktní letová sekce v drátěné grafice, kde se prolamují datové zámky. Zvuk je klaustrofobní, hudba se mění podle situace a SHODAN se svým rozkládajícím se, digitálně přeskakujícím hlasem patří ke skutečně nezapomenutelným záporákům.

Dobově hru přijali recenzenti velmi vřele, komerčně ale nikdy nedosáhla na popularitu čistých akčních titulů, mimo jiné kvůli složitému ovládání, které si žádalo trpělivost a hodně kláves. Pozdější vydání na CD přidalo namluvené repliky a hru výrazně zpřístupnilo. Vliv je přitom obrovský: linie imerzivních simů, kde hráč řeší prostor a systémy místo pouhého mačkání spouště, vede právě odsud. Dnes je vstup kvůli ovládání náročný, ale kdo se přes něj přenese, najde překvapivě moderně stavěnou hru. Nejvíc na ní zaujme, jak málo hráče vede za ruku: stanice se otevírá postupně a spousta souvislostí zůstane skrytá tomu, kdo si nečte záznamy a nezkoumá zákoutí. Právě z toho pramení pocit skutečného objevování, který se v pozdějších hrách hledá jen těžko.

Proč hrát: Kdo se přenese přes náročné ovládání, najde překvapivě moderně stavěnou hru, která hráče nevede za ruku a odměňuje čtení záznamů a zkoumání zákoutí.