Doom Eternal

id Software v pokračování Doom Eternal zvýšilo tempo i komplexnost soubojového systému natolik, že z hry vznikl téměř taneční, mikromanažovaný adrenalinový zážitek. Doom Slayer nyní bojuje proti invazi démonů zasahující přímo Zemi, přičemž hra rozšiřuje mytologii Slayera z tichého symbolu zuřivosti na postavu s vlastní, propracovanou historií.

Klíčovou změnou je nucené střídání zbraní podle typu nepřítele a záměrný nedostatek zdrojů – motorová pila dobíjí munici, plamenomet shazuje z démonů brnění a Glory Kills doplňují zdraví, což hráče nutí neustále přepínat mezi útočnými prostředky namísto spoléhání na jednu oblíbenou zbraň. Každý silnější nepřítel má navíc slabé místo, které se vyplatí zasáhnout konkrétním nástrojem, takže boj o přežití se mění v důmyslné rozhodování o pořadí eliminace protivníků, téměř puzzle-like přístup k jednotlivým arénám. Vertikálnější, plošinovější level design s dvojskokem, přískokem ve vzduchu a hákovacím řetězem přidává pohybu prvky téměř plošinové hry, což někteří veteráni série vnímali jako odklon od čistě přízemní akce prvního restartu.

Výtvarně hra opustila šedivý Mars ve prospěch pestřejších pekelných katedrál, ledových pevností a zničených pozemských měst, což jí dodalo komiksovější, barevnější tón. Soundtrack Micka Gordona opět umocňuje intenzitu, byť jeho následné veřejné rozepře s id Software ohledně finálního mixu vyvolaly kontroverzi. Datadisky The Ancient Gods rozšířily příběh Slayera o kosmičtější mytologii sahající až k samotnému vzniku pekelných sil. Kritika hru i přes výrazně vyšší obtížnostní křivku ocenila jako jednu z nejlépe zvládnutých akčních stříleček generace a série Doom se tak pod vedením id Software definitivně etablovala jako technický i designérský vzor pro celý žánr rychlých stříleček z pohledu první osoby.

Proč hrát: Pestřejší, komiksovější vizuál, vyšší obtížnostní křivka a rozšíření příběhu Slayera o kosmičtější mytologii v datadiscích The Ancient Gods dělají z ní vzor pro hráče toužící po dotažené rychlé střílečce.