Double Dragon
Dvojice bratrů Lee vyráží do ulic, aby vyrvala unesenou dívku z rukou pouličního gangu Black Warriors. Tak začíná Double Dragon, jeden z titulů, které v druhé polovině osmdesátých let definovaly žánr beat 'em up a daly mu jasná pravidla: postupuj zleva doprava, mlať vše, co se hýbe, a sbírej zbraně, které ti nepřátelé upustí.
Původní automatovka od japonského Technosu z roku 1987 proslula nejen plynulými souboji, ale hlavně kooperací dvou hráčů a chytrým detailem, že po porážce padouchů spolu mohli oba kamarádi nakonec bojovat o dívku. Na Atari ST, jako na většině domácích počítačů té doby, vznikl převod prostřednictvím britských vydavatelů a převodů arcade licencí, které tehdy plnily regály obchodů s herním softwarem.
Herně Double Dragon stojí na jednoduchém, ale uspokojivém repertoáru úderů, kopů, hodů a chvatů. Sebrané bičíky, nože, sudy nebo kameny dávají soubojům říz a nutí hráče taktizovat, kdy zbraň použít a kdy ji nechat ležet. Na šestnáctibitovém Atari ST se port potýkal s typickými kompromisy konverzí z automatů, ale duch předlohy a její nátlaková atmosféra špinavých ulic zůstaly zachovány.
Kulturní význam originálu je těžké přecenit. Double Dragon nastartoval celou vlnu mlátiček, inspiroval pozdější klasiky jako Streets of Rage či Final Fight a stal se značkou, která zplodila pokračování, konverze na bezpočet platforem, animovaný seriál i celovečerní film. Pro majitele Atari ST představoval šanci zahrát si doma jeden z nejvlivnějších arkádových hitů své generace.
Dnes je Double Dragon spíš historickým mezníkem než technickou ukázkou možností ST, ale právě proto si zaslouží pozornost. Je to hra, která ukazuje, jak vypadaly počátky žánru, jenž později ovládl herny i obývací pokoje po celém světě.
Proč hrát: Pro setkání s žánrovým praotcem mlátiček a kooperaci s kamarádem ve stylu staré dobré herny.
Hra 15 z 72 pro Atari ST
Tentýž titul jinde (9)
Rozdíly mezi verzemi Double Dragon patří k nejvýraznějším v rané historii žánru. NES verze nedokázala kvůli hardwaru nabídnout současnou hru pro dva hráče jako arkádový originál – souboj probíhá střídavě nebo v duelovém módu, tvůrci to ale vyvážili systémem zkušeností a novými technikami, díky čemuž ji řada hráčů považuje za hratelnější než automat. Verze pro osmibitové počítače Commodore 64, ZX Spectrum a Amstrad CPC naopak sklidily ostrou kritiku za těžkopádné ovládání, pomalé animace a nepřesné zásahy. Atari Lynx přinesl přenosnou verzi, kterou mnozí řadí mezi nejlepší akční tituly celé konzole díky plynulému pohybu a kvalitnímu ozvučení. SEGA Master System a Mega Drive nabídly barevnější grafiku blíž arkádovému duchu hry včetně kooperace dvou hráčů.