Double Dragon
Gang Black Warriors unesl Marian a jen dva bratři kung-fu mistři se mohou probít ulicemi města a dostat ji zpět. Double Dragon na NES přináší legendární beat em up od studia Technos Japan na osmibitovou konzoli a stalo se jedním z definičních titulů žánru pouličních rvaček.
Originál z roku 1987 přepsal pravidla arkádových mlátiček. Přinesl bohatý repertoár úderů, kopů, hodů a chvatů a možnost sbírat zbraně jako bič, sud, dýku či kámen a obracet je proti nepřátelům. Postupovali jste úrovněmi plnými stále tvrdších protivníků až k bossům na konci každé kapitoly. Tahle formule položila základ pro pozdější klasiky jako Final Fight a Streets of Rage.
Verze pro NES si vydobyla zvláštní pověst. Kvůli technickým omezením konzole musela hra obětovat klasickou kooperaci ve stylu arkády, kde dva hráči procházejí příběhem společně. Místo toho NES port nabídl sólovou kampaň doplněnou o samostatný soutěžní režim pro dva hráče a o systém zkušeností, kde za poražené nepřátele odemykáte nové údery a techniky. To dodalo verzi vlastní svébytnou identitu.
Double Dragon se stal jednou z nejvýznamnějších herních značek osmdesátých let a rozrostl se do několika pokračování, animovaného seriálu i hraného filmu. Jeho jméno se stalo synonymem pro arkádové mlácení a inspirovalo nepřebernou řadu napodobitelů. Pro mnoho hráčů to byla úplně první hra, u níž pochopili kouzlo postupu úrovněmi a likvidace nepřátel přicházejících ve vlnách.
Dnes je NES verze zajímavá právě svými odlišnostmi od arkádového originálu. Je to svébytné zpracování klasiky, které stojí za poznání, ať už jste fanouškem série, nebo objevujete kořeny celého žánru.
Proč hrát: Zakladatel žánru pouličních rvaček ve svébytné osmibitové podobě s vlastním systémem postupu a soutěžním režimem pro dva.
Hra 47 z 120 pro Nintendo NES
Tentýž titul jinde (9)
Rozdíly mezi verzemi Double Dragon patří k nejvýraznějším v rané historii žánru. NES verze nedokázala kvůli hardwaru nabídnout současnou hru pro dva hráče jako arkádový originál – souboj probíhá střídavě nebo v duelovém módu, tvůrci to ale vyvážili systémem zkušeností a novými technikami, díky čemuž ji řada hráčů považuje za hratelnější než automat. Verze pro osmibitové počítače Commodore 64, ZX Spectrum a Amstrad CPC naopak sklidily ostrou kritiku za těžkopádné ovládání, pomalé animace a nepřesné zásahy. Atari Lynx přinesl přenosnou verzi, kterou mnozí řadí mezi nejlepší akční tituly celé konzole díky plynulému pohybu a kvalitnímu ozvučení. SEGA Master System a Mega Drive nabídly barevnější grafiku blíž arkádovému duchu hry včetně kooperace dvou hráčů.
