Rainbow Islands
Z roztomilého chrlení bublin přešli hrdinové k vykouzlování duh, a vznikla jedna z nejmilejších a zároveň nejchytřejších arkádových plošinovek konce osmdesátých let. Rainbow Islands je pokračováním kultovního Bubble Bobble, tentokrát ale s odlišnou, šplhací mechanikou založenou na duhách.
Taito vydalo originál v automatech v roce 1987 (s podtitulem Bubble Bobble 2) a přineslo nápaditý herní princip: hrdina vystřeluje duhy, které slouží jako schůdky ke šplhání vzhůru, jako zbraň proti nepřátelům i jako prostředek k odhalování skrytých bonusů. Cílem je vyšplhat na vrchol každé úrovně dřív, než vás dožene stoupající voda. K tomu přidalo bohatý systém skrytých předmětů a tajných konců.
Na Atari ST vznikl převod v rámci vlny domácích konverzí Taito hitů. Šestnáctibitová platforma dokázala dobře předat barevný, veselý vizuál i návykovou hratelnost, byť konverze přesného načasování z automatu byla vždy choulostivá. Port si však uchoval onen nezaměnitelný, hravý charakter předlohy.
Kulturně Rainbow Islands patří mezi nejcennější klenoty Taito a často je řazen mezi nejlepší arkádové plošinovky vůbec. Proslulo svou hloubkou skrytou pod roztomilým povrchem, systémem tajných diamantů odemykajících pravý konec a celkovou návykovostí. Spolu s Bubble Bobble tvoří jeden z nejmilovanějších herních rodokmenů.
Rainbow Islands je důkazem, že roztomilá grafika a vážná herní hloubka jdou ruku v ruce. Pod barevným povrchem se skrývá překvapivě promyšlená a náročná hra, ke které se hráči vracejí dodnes.
Proč hrát: Pro nápaditou duhovou mechaniku, skryté tajné konce a tu nejlepší kombinaci roztomilosti a herní hloubky, jakou arkády nabízely.
Hra 21 z 72 pro Atari ST
Tentýž titul jinde (6)
Rainbow Islands, pokračování Bubble Bobble, se na jednotlivých platformách lišilo hlavně tím, kolik z barevné pestrosti a plynulého šplhání po duhách dokázal daný hardware pobrat. Arkádový automat od Taita zůstává referenčním zážitkem s nejbohatší paletou barev a nejplynulejším pohybem. Amiga a Atari ST se mu přiblížily nejvíc, se zachovanou barevností i hudbou. Osmibitové počítače Commodore 64, ZX Spectrum a Amstrad CPC musely omezit počet barev na obrazovce a zjednodušit pozadí, aby scrolling zůstal hratelný, přesto si díky výborné hudbě získaly vlastní věrné fanoušky. NES verze vyšla jako přímý přepočet od Taita s vlastní grafickou stylizací blízkou konzoli Nintendo. SEGA Master System dostal barevnou konverzi, považovanou za jednu z hezčích na osmibitových konzolích.
