Double Dragon
Když Technōs Japan v polovině osmdesátých let vypustila do arkádových hal mlátičku Double Dragon, stala se prakticky přes noc jedním z určujících titulů celého žánru a inspirací pro desítky pozdějších her. O pár let později se ke slovu dostaly domácí konzole a Atari 7800 dostalo vlastní verzi, kterou pro americký trh vydala Activision, tehdy jeden z nejaktivnějších vydavatelů konverzí arkádových hitů na tuto i další domácí platformy.
Hráč se v roli pouličního rváče probíjí sérií scén plných gangsterů s cílem zachránit unesenou přítelkyni – motiv, který se stal v beat 'em up žánru téměř povinnou šablonou pro celou následující dekádu. Repertoár úderů, kopů a chvatů kopíruje arkádovou předlohu v mezích toho, co hardware 7800 zvládal, včetně možnosti sebrat protivníkovi zbraň, jako je bič nebo baseballová pálka, a obrátit ji proti zbytku gangu, který na hráče čeká za každým rohem ulice.
Konverze na 7800 logicky nemohla plně dostát vizuální bohatosti arkádového originálu, přesto patří mezi ambicióznější počiny, které se na tuto konzoli v roce 1989 dostaly. Pro fanoušky žánru jde o zajímavý pohled na to, jak si tehdejší vývojáři poradili s přenosem populárního hitu na hardware, který už v té době nepatřil mezi nejvýkonnější, a přesto se snažil zachovat základní pocit z pouličních soubojů a postupu městem plným protivníků, i za cenu jednodušší grafiky a menšího počtu nepřátel na obrazovce.
Proč hrát: Double Dragon na 7800 nabízí domácí verzi legendární arkádové mlátičky a je dobrou volbou pro každého, kdo chce vidět kořeny celého žánru.
Hra 34 z 37 pro Atari 7800
Tentýž titul jinde (9)
Rozdíly mezi verzemi Double Dragon patří k nejvýraznějším v rané historii žánru. NES verze nedokázala kvůli hardwaru nabídnout současnou hru pro dva hráče jako arkádový originál – souboj probíhá střídavě nebo v duelovém módu, tvůrci to ale vyvážili systémem zkušeností a novými technikami, díky čemuž ji řada hráčů považuje za hratelnější než automat. Verze pro osmibitové počítače Commodore 64, ZX Spectrum a Amstrad CPC naopak sklidily ostrou kritiku za těžkopádné ovládání, pomalé animace a nepřesné zásahy. Atari Lynx přinesl přenosnou verzi, kterou mnozí řadí mezi nejlepší akční tituly celé konzole díky plynulému pohybu a kvalitnímu ozvučení. SEGA Master System a Mega Drive nabídly barevnější grafiku blíž arkádovému duchu hry včetně kooperace dvou hráčů.