Bubble Bobble
Dva roztomilí dráčci Bub a Bob, uvěznění v Jeskyni nestvůr, mají jediný způsob, jak se probojovat ven: foukat bubliny. Do nich chytají nepřátele a pak je práskem promění v ovoce a poklady. Bubble Bobble je čirá radost ze hraní zabalená do barevné, neodolatelně chytlavé arkádové plošinovky, která okouzlila celé generace.
Původně šlo o automatový hit japonského studia Taito z roku 1986, jehož autorem byl Fukio Mitsuji. Hra se rychle stala klasikou a v následujících letech se dočkala portů prakticky na každou tehdejší platformu, Atari ST nevyjímaje. Domácí konverze přinesly arkádovou zábavu k hráčům domů a verze pro 16bitové počítače patřily mezi oblíbené.
Hratelnost je geniálně jednoduchá: každá ze sta jednoobrazovkových úrovní vás žádá, abyste vyčistili plochu od nepřátel. Foukáte bubliny, lapáte do nich příšery, skáčete po nich a sbíráte padající poklady i bonusy. Hra je proslulá množstvím skrytých tajemství, písmen EXTEND, která po složení slova dávají život navíc, a tajnými dveřmi. A hlavně: nejlépe se hraje ve dvou, kooperace Buba a Boba je samotným srdcem zážitku.
Bubble Bobble proslul také svým záludným systémem konců. Pravé zakončení a setkání s pravým bossem odemkne jen dvojice hráčů, která hru dohraje společně, což byl důmyslný způsob, jak hráče motivovat ke spolupráci. Chytlavá hudební smyčka, která hraje stále dokola, se zapsala do paměti každého, kdo hru kdy zkusil.
Úspěch hry zrodil celou sérii, na niž navázaly tituly jako Rainbow Islands nebo Bubble Symphony, a Bub s Bobem se stali ikonickými maskoty Taita. Dodnes je Bubble Bobble synonymem nezničitelné, časem neopotřebitelné arkádové zábavy a na Atari ST představuje jeden z nejmilejších kousků knihovny.
Proč hrát: Pro bezstarostnou kooperativní zábavu ve dvou a nakažlivý arkádový půvab, který nestárne.
Hra 12 z 72 pro Atari ST
Tentýž titul jinde (8)
Automatový originál od Taita definoval kouzlo hry, ale řada domácích osmibitů si vysloužila vlastní pověst. Verze pro Commodore 64 proslula hudbou – melodie na zvukovém čipu SID patří dodnes mezi nejchválenější skladby celé osmibitové éry. Konverze pro NES obsahuje všech sto originálních kol a navíc bonusové mody a jiné konce, takže bývá řazena mezi nejucelenější domácí verze. ZX Spectrum a Amstrad CPC musely kvůli slabšímu hardwaru omezit barevnost a plynulost pohybu bublin, obrazovka je strohejší než u konkurence. Amiga a Atari ST nabídly věrnou arkádovou grafiku, ale vzhledem k výkonu tehdejších strojů bývají hodnoceny jako méně ambiciózní porty než dobové projekty jinde. Game Boy zredukoval vše do černobílé, menší obrazovky, přesto zůstal návykový.
