Bubble Bobble
Dva roztomilí dráčci, kteří chrlí bubliny a uvězňují do nich nepřátele — málokterá arkáda dýchá takovým nakažlivým optimismem jako Bubble Bobble. Tahle legenda, původem z herny od Taita, dorazila i na ZX Spectrum a přinesla s sebou jednu z nejlépe zapamatovatelných melodií osmibitové éry.
Princip je geniálně prostý a okamžitě pochopitelný. Jako dráček Bub (a v kooperaci Bob) prolézáte jednoobrazovkové úrovně, foukáte bubliny na příšerky a pak do nich narazíte, abyste je proměnili v ovoce a další dobroty k sebrání. Vyčistit obrazovku znamená postoupit dál — a takových obrazovek čeká dlouhá řada, z nichž každá přidá nový rozvrh plošinek a typ protivníka.
Srdcem zážitku je kooperace pro dva hráče. Bubble Bobble se nehraje nejlépe sám; teprve ve dvou se rozjede ta pravá souhra, kdy jeden kryje druhého, oba se předhánějí ve sbírání bonusů a společně postupují stále hlouběji. Hra je prošpikovaná tajnými předměty, skrytými mechanikami a překvapeními, které odměňují zvídavé hráče a zvou k opakovanému objevování.
Převod na Spectrum musel počítat s omezeními platformy — barvami i zvukem — ale duch předlohy zůstal: hopsání, foukání bublin a ten neodolatelně veselý feeling, který vás táhne „ještě na jednu obrazovku". Právě tahle bezprostřední radost z hraní z Bubble Bobble udělala jeden z nejmilovanějších titulů své doby napříč všemi platformami.
Z původní hry vyrostla celá rozvětvená rodina, včetně série Rainbow Islands a nespočtu pokračování a remaků, díky čemuž patří Bub a Bob mezi nesmrtelné ikony herní historie. Na Spectru zůstává Bubble Bobble vzpomínkou na to, jak chutná čistá, neokázalá zábava.
Proč hrát: Pro okamžitě chytlavou kooperativní zábavu ve dvou a tu nezničitelně veselou náladu, kterou dráčci s bublinami šíří dodnes.
Hra 15 z 100 pro ZX Spectrum
Tentýž titul jinde (8)
Automatový originál od Taita definoval kouzlo hry, ale řada domácích osmibitů si vysloužila vlastní pověst. Verze pro Commodore 64 proslula hudbou – melodie na zvukovém čipu SID patří dodnes mezi nejchválenější skladby celé osmibitové éry. Konverze pro NES obsahuje všech sto originálních kol a navíc bonusové mody a jiné konce, takže bývá řazena mezi nejucelenější domácí verze. ZX Spectrum a Amstrad CPC musely kvůli slabšímu hardwaru omezit barevnost a plynulost pohybu bublin, obrazovka je strohejší než u konkurence. Amiga a Atari ST nabídly věrnou arkádovou grafiku, ale vzhledem k výkonu tehdejších strojů bývají hodnoceny jako méně ambiciózní porty než dobové projekty jinde. Game Boy zredukoval vše do černobílé, menší obrazovky, přesto zůstal návykový.