Bubble Bobble
Dva malí dráčci, nekonečné bubliny a sto kol plných nepřátel k uvěznění. Bubble Bobble na NES přináší jednu z nejmilovanějších arkádových klasik od Taita na domácí konzoli Nintenda a s ní i veškerý šarm a překvapivou hloubku, kvůli které se hra stala nesmrtelnou.
Ovládáte dinosauříka Buba, který umí chrlit bubliny. Když do bubliny chytíte nepřítele a prasknete ji, zničíte ho a sesbíráte ovoce nebo poklady. Celá hra se odehrává na jediné obrazovce a každé z mnoha desítek kol je vlastně malou hádankou v pohybu. Záleží na načasování skoků, na tom, kdy bublinu vypustíte, a na chytrém využití prostoru. Na NES navíc kooperace dvou hráčů funguje skvěle a je srdcem celého zážitku.
Taito vytvořilo Bubble Bobble v polovině osmdesátých let a trefilo se do bezchybné formule. Kouzlo spočívá v kontrastu mezi rozkošnou grafikou a tvrdou obtížností pozdějších kol. Hra proslula svými tajemstvími a zejména skutečným zakončením, které odemknete pouze tehdy, pokud dohrajete všech sto kol v kooperaci dvou hráčů. To z Bubble Bobble udělalo jednu z prvních her, jež skutečně oslavovaly společné hraní u jedné obrazovky.
Úspěch hry dal vzniknout celé rodině titulů včetně Rainbow Islands a Parasol Stars a dráčci Bub a Bob se stali ikonickými maskoty Taita. Bubble Bobble ovlivnilo nespočet pozdějších arkádových plošinovek a dodnes se znovu vydává v moderních kolekcích a kompilacích.
Verze pro NES patří mezi vyhledávané, protože dobře vystihuje původního ducha hry a kooperace na ní funguje výtečně. Je to čistá radost ze hry, návyková a přístupná, ale s dostatkem skrytého obsahu pro ty, kdo chtějí proniknout hlouběji.
Proč hrát: Návyková, okamžitě srozumitelná a ve dvou ještě lepší. Bubble Bobble na NES je jedna z nejlepších společných arkádových her své doby.
Hra 46 z 120 pro Nintendo NES
Tentýž titul jinde (8)
Automatový originál od Taita definoval kouzlo hry, ale řada domácích osmibitů si vysloužila vlastní pověst. Verze pro Commodore 64 proslula hudbou – melodie na zvukovém čipu SID patří dodnes mezi nejchválenější skladby celé osmibitové éry. Konverze pro NES obsahuje všech sto originálních kol a navíc bonusové mody a jiné konce, takže bývá řazena mezi nejucelenější domácí verze. ZX Spectrum a Amstrad CPC musely kvůli slabšímu hardwaru omezit barevnost a plynulost pohybu bublin, obrazovka je strohejší než u konkurence. Amiga a Atari ST nabídly věrnou arkádovou grafiku, ale vzhledem k výkonu tehdejších strojů bývají hodnoceny jako méně ambiciózní porty než dobové projekty jinde. Game Boy zredukoval vše do černobílé, menší obrazovky, přesto zůstal návykový.
