Ultima VIII: Pagan

Ultima VIII: Pagan přenáší legendárního Avatara na temný svět Pagan, kam je vržen bez svých obvyklých schopností a musí se naučit ovládat magii založenou na živlech, aby přežil a našel cestu domů. Oproti předchozím dílům série je hra lineárnější a klade větší důraz na plošinovkové skákání a akční souboje než na otevřený průzkum a morální volby, což bylo vzhledem k pověsti série poměrně kontroverzní rozhodnutí.

Hra zavedla nový systém magie založený na kombinování živlových run a přinesla plynulejší, akčnější pohyb postavy včetně skoků mezi plošinami, čímž se přiblížila spíše akční adventuře. Technicky šlo o ambiciózní titul s propracovanou izometrickou grafikou a temnou, sešněrovanou atmosférou nehostinného světa Pagan, hru ale při vydání provázely technické problémy a nedokončený pocit, částečně napravený pozdějším datadiskem.

Ultima VIII zůstává jedním z nejdiskutovanějších dílů série — fanoušci RPG korpusu ji často kritizují za odklon od svobody a morální hloubky, kterou série proslavila, zatímco jiní hráči oceňují její temnou atmosféru a akčnější tempo. I s odstupem let jde o zajímavý, byť rozporuplný experiment, který ukazuje, jak Origin Systems hledal nové směry pro svou vlajkovou značku. Hru navrhoval tým pod vedením Richarda Garriotta, tvůrce celé série Ultima, což jen podtrhuje, jak zásadní odklon od zavedených hodnot série Pagan představoval — zmizel průvodce ctnostmi, zjednodušila se možnost svobodně opouštět lokace a důraz na morální dilemata ustoupil lineárnějšímu vyprávění. Právě tento kontrast dělá z Ultima VIII vděčné téma diskusí mezi fanoušky série dodnes, ať už ji považují za odvážný experiment, nebo za odklon od toho, co Ultimu dělalo výjimečnou. Následný datadisk Pagan: The Lost Vale se pokusil vrátit hře část chybějícího obsahu a napravit dojem z uspěchaného vydání, plně se mu to ale nikdy nepodařilo, a Ultima VIII tak zůstává dodnes vnímána jako nejrozporuplnější kapitola jinak velmi respektované série.

Proč hrát: Pro hráče otevřené temnější atmosféře a akčnějšímu tempu spíš než pro puristy série toužící po svobodě a morální hloubce předchozích dílů — zajímavý, byť rozporuplný experiment Richarda Garriotta.