Ultima VI: The False Prophet

Ultima VI: The False Prophet je díl, ve kterém série poprvé obrátila svou vlastní morální otázku proti hráči. Britannii ohrožují gargoylové, kteří ničí svatyně a unášejí lidi, jenže čím dál hráč postoupí, tím jasnější je, že jde o civilizaci s vlastním písmem, vírou a proroctvím a že v jejich příběhu je Avatar tím, kdo přišel brát. Vyřešit konflikt nakonec nejde mečem, ale porozuměním, což bylo v roce 1990 nezvyklé řešení. Klíčem k pochopení druhé strany je i její písmo, které se hráč postupně naučí číst, a najednou dávají smysl nápisy, kolem kterých už mnohokrát prošel.

Technicky Ultima VI sjednotila svět do jediné plynulé mapy zobrazené shora, bez přepínání mezi cestovní mapou a městy, a přinesla ovládání myší i rozhraní s ikonami akcí. Předmětů je obrovské množství a většina z nich se dá skutečně použít: pytle s moukou, sudy, saně, kouzelné čočky nebo hrací kostky. Kouzla se míchají z reagencií, postavy v osadách mají denní rozvrh a odpovídají na klíčová slova, přičemž řada důležitých informací je schovaná jen v dialozích s vedlejšími postavami. Tahové souboje jsou naopak spíš zdržením než vrcholem hry. Družinu tvoří známé tváře série, které mají vlastní inventář i vlastní názory, a část hlavolamů stojí právě na tom, že je správný společník po ruce.

Vizuálně šlo o výrazný skok díky VGA paletě a hudba na kartách jako Roland či AdLib patří k tomu nejlepšímu, co Origin do té doby složil. Dobově byla šestka přijata dobře, i když část hráčů litovala kouzelnější atmosféry starších dílů s jejich dlaždicovým světem. Dnes je z ní zajímavý mezistupeň mezi klasickou a moderní Ultimou: má už simulovaný svět, ale ještě ne jeho plnou plynulost. Její ústřední téma, tedy nepřítel, který má vlastní pravdu, ale funguje pořád skvěle. Hra se navíc dočkala převodů na další systémy a mezi fanoušky patří k nejčastěji rozebíraným dílům série.

Proč hrát: Pro fanoušky Ultimy jde o zajímavý mezistupeň mezi klasickým a moderním pojetím série, s tématem nepřítele, který má vlastní pravdu a funguje dodnes.