R-Type
Existují stříleček a pak je tu R-Type — titul, který přepsal pravidla žánru a jehož DNA najdete v desítkách her, které přišly po něm. Konverze této automatové legendy na PC Engine patřila k vlajkovým lodím konzole a pro mnohé hráče byla nejlepším způsobem, jak si slavnou klasiku užít doma.
Srdcem hry je geniální vynález jménem Force — nezničitelný modul, který můžete připojit před nebo za svou loď, případně ho odpojit a vyslat samostatně proti nepřátelům. Tahle jediná mechanika proměnila R-Type ze střílečky o reflexech v hru o taktice a pozicování. Najednou nešlo jen o to střílet, ale o to, jak chytře využít Force k obraně i útoku v konkrétní situaci.
Druhým ikonickým prvkem je nabíjená střela — podržíte tlačítko, energie se hromadí a po uvolnění vypustíte mohutný výboj. Tahle mechanika zpomaluje a prohlubuje rytmus hry, nutí vás plánovat a odměňuje trpělivost. Spolu s pomalejším, metodickým tempem dělá z R-Type zážitek, který se výrazně liší od zběsilých vertikálních shmupů.
Nezapomenutelný je i vizuální styl. Biomechanická prostředí inspirovaná tvorbou H. R. Gigera, obří organičtí bossové a klaustrofobní úrovně plné překážek vytvářely atmosféru, jakou do té doby žádná střílečka neměla. Slavný čtvrtý level s obří organickou lodí patří k nejikoničtějším momentům v historii žánru.
Vliv R-Type je nezměřitelný — koncept Force, nabíjené střely i důraz na zapamatování a taktiku ovlivnily nespočet her a série se dočkala mnoha pokračování. Na PC Engine šlo o titul, který dokazoval, že konzole zvládne i ty nejnáročnější automatové klasiky. Pro fanoušky stříleček jde o základní kámen vzdělání.
Proč hrát: Žánrový milník, jehož mechanika Force a nabíjené střely předefinovaly stříleček — taktická, atmosférická a nadčasová klasika.
Hra 11 z 38 pro PC Engine / TurboGrafx-16
Tentýž titul jinde (7)
R-Type je typickým příkladem hry, kde arkádový automat od Iremu svým výkonem daleko předčil dobové domácí konverze, a rozdíly jsou tak především otázkou, kolik z původní grafické hustoty a plynulosti si daná platforma dokázala udržet. Amiga a Atari ST nabídly nejblíže arkádovému zážitku, s plynulým scrollingem a věrnými barvami biomechanických nepřátel. Verze pro Commodore 64, ZX Spectrum a Amstrad CPC musely kvůli slabšímu hardwaru omezit počet nepřátel na obrazovce a zjednodušit pozadí, což hru zpomaluje, ale náročnost originálu zůstala zachována. Konverze pro PC Engine patřila mezi technicky nejsilnější porty a přiblížila se arkádovému originálu barevností i rychlostí. Na Game Boyi a SEGA Master System museli tvůrci znatelně zjednodušit grafiku i tempo hry.