Mortal Kombat II

Mortal Kombat II patří k nejslavnějším bojovkám devadesátých let. Digitalizovaní herci, brutální Fatality a rychlejší souboje z něj udělaly arkádový hit a konzolové verze na sebe nenechaly dlouho čekat. Verze pro původní Game Boy z roku 1994 ale s velkými konzolemi sdílí hlavně jméno a základní myšlenku, protože vznikla pro úplně jiný stroj.

Zelenošedý displej bez barev a omezený výpočetní výkon znamenaly, že tvůrci museli ustoupit na všech frontách. Bojovníci jsou menší a zjednodušení, animace mají méně políček a celá hra je oproti arkádě okleštěná. Ovládání se musí spokojit s malým počtem tlačítek na kapesní konzoli, takže speciální chvaty a ukončovací údery vyžadují jiné zadávání než na velkém ovladači. Hráč se tak musí naučit jiný rytmus než u velkých verzí, kde je pohyb plynulejší a údery se řetězí do dlouhých kombinací. Právě tohle je na verzi zajímavé: ukazuje, co všechno šlo z velké bojovky přenést na kapesní hardware a co se muselo obětovat. Hra vznikla ve studiu Probe Software, které se v té době specializovalo na převody arkádových titulů na slabší stroje.

Z dnešního pohledu je to hlavně kuriozita. Plnohodnotné duely s dlouhými kombinacemi tu čekat nelze, tempo je pomalejší a hratelnost zjednodušená. Přesto má kapesní Mortal Kombat II svoje kouzlo: dal se hrát v autobuse nebo o přestávce a s kabelem pro dva hráče uměl přenést vzájemné souboje do školní lavice. Série tehdy budila ostré diskuse kvůli násilí, a kapesní provedení jen ukazuje, jak široce se značka v polovině devadesátých let rozšířila. Dnes je zajímavé porovnat, co z původního zážitku přežilo: jména bojovníků, základní údery a atmosféra turnaje, zatímco detaily a plynulost zůstaly u velkých konzolí.

Proč hrát: Hodí se sběratelům a fanouškům série, které zajímá, jak vypadal kapesní převod velké bojovky v roce 1994, i hráčům, kteří chtějí krátké souboje na Game Boyi. Kdo hledá hloubku arkádové verze, sáhne po Mega Drive nebo SNES.