id Software se hrou Doom po letech experimentování s pomalejšími, krycími střílečkami vrátilo k rychlému, brutálnímu jádru svého původního mistrovského díla z roku 1993. Doom Marine se probouzí na Marsu uprostřed invaze démonů z pekla vyvolané těžbou energie Argent a jeho jedinou odpovědí je nezastavitelný pohyb vpřed.
Hra aktivně penalizuje pasivní ukrývání za kryty a odměňuje agresivní postup pomocí mechaniky Glory Kills, kde brutální dorážecí údery na oslabené nepřátele doplňují zdraví a munici – lékárničky se prakticky nesbírají, získávají se útokem, takže jediným způsobem, jak přežít, je jít do největšího chumlu. Rychlost pohybu, dvojskok a plynulé přecházení mezi arzenálem zbraní od brokovnice po legendární motorovou pilu vytvářejí pocit nezastavitelné síly, jaký žánr postrádal léta; arény jsou navrženy jako otevřené kruhové prostory s výškovými patry, kde se nepřátelé stahují ze všech stran a hráč krouží po okrajích. Úrovně přitom skrývají tajné komory a odkazy na klasické mapy z devadesátých let, což odměňuje důkladné prozkoumávání.
Metalový soundtrack Micka Gordona s agresivními syntezátorovými riffy se stal neodmyslitelnou součástí identity hry a reaguje přímo na intenzitu soubojů. Multiplayerové a kooperativní módy sice u kritiky vzbudily menší ohlas než samotná kampaň, zato editor SnapMap umožnil komunitě vytvářet vlastní úrovně a herní režimy. Kritika i hráči ocenili návrat k čisté, adrenalinové střelbě jako osvěžující kontrast k pomalejším, vyprávěcím střílečkám té doby, a hra se stala jedním z nejúspěšnějších restartů značky, který připravil cestu ještě extrémnějšímu pokračování Doom Eternal. Studio tímto titulem po letech experimentů, jako byl kontroverzní Doom 3, dokázalo, že rozumí přesně tomu, co dělalo originál tak nezapomenutelným.
Proč hrát: Agresivní metalový soundtrack Micka Gordona a návrat k čisté, adrenalinové střelbě dělají z ní osvěžující volbu pro hráče unavené z pomalejších, vyprávěcích střílečkách té doby.
Hra 29 z 278 pro Sony PlayStation 4
Tentýž titul jinde (3)
PC verze pro DOS je originál a dodnes definitivní podoba hry – běžela ve vyšším rozlišení, podporovala myš s klávesnicí a hudbu přes zvukové karty jako Sound Blaster či AdLib. Port pro Atari Jaguar naopak proslul tím, že mu kvůli časové tísni vývojáři úplně vypustili hudbu, hraje se tak jen se zvukovými efekty v tichu, přestože rychlost a plynulost akce byly na tehdejší konzoli chváleny jako mimořádně dobré. Verze pro SEGA 32X dopadla nejhůř: úrovně musely být zkráceny a poskládány jinak než v originále, rozlišení i snímkování byly nižší a ořezaná hudba spolu s pomalejším tempem z ní dodnes činí nejslabší a nejméně doporučovanou variantu Doomu.
