Resident Evil 7: Biohazard

Po několika dílech, které sérii přiblížily akčnímu žánru, se Capcom hrou Resident Evil 7: Biohazard vrátil ke kořenům klaustrofobního survival hororu a zároveň poprvé v hlavní linii přešel do pohledu z první osoby. Ethan Winters přijíždí do rozpadlého sídla rodiny Bakerů v louisianských bažinách hledat svou pohřešovanou manželku Miu a ocitá se v zajetí zdánlivě nezničitelné, násilnické rodiny ovlivněné parazitem zvaným Mold.

Pohled z očí zásadně mění pravidla: hráč nevidí za roh, musí se opatrně vyklánět a zvuk se stává hlavním zdrojem informací o tom, kde se pronásledovatel právě nachází. Sídlo je přitom navrženo jako klasický resident evilovský labyrint plný zamčených dveří, hledaných klíčů a truhly na ukládání předmětů, takže omezené zdroje a nepředvídatelný, děsivý otec rodiny Jack Baker vytvářejí atmosféru blízkou hororovým klasikám jako Texas Chainsaw Massacre spíše než dřívějším akčnějším dílům série. Hra podporovala i plnou hratelnost ve virtuální realitě na PlayStation VR, což pocit fyzické přítomnosti v hrůzostrašném prostředí umocnilo do té míry, že se pro řadu hráčů stala nejintenzivnějším VR zážitkem generace.

Groteskní, přerostlá rodina Bakerů s otcem Jackem, matkou Marguerite plodící hejna hmyzu a synem Lucasem posedlým pastmi vytváří galerii nezapomenutelných záporáků, z nichž se Jack stal jednou z nejikoničtějších postav celé série. Demoverze zvaná Beginning Hour, vydaná měsíce před hrou samotnou, vybudovala mimořádné očekávání a stala se sama o sobě virálním fenoménem díky svým skrytým tajemstvím a záhadám. Kritika ocenila návrat k pomalejšímu, napjatějšímu tempu jako osvěžení série po letech akčního směřování, hra se stala komerčně velmi úspěšnou a znovunastartovala Resident Evil coby respektovanou hororovou značku, na niž navázaly další díly i remaky.

Proč hrát: Groteskní rodina Bakerů v čele s nezapomenutelným Jackem a návrat k pomalejšímu, napjatějšímu tempu dělají z ní osvěžující restart série po letech akčnějšího směřování.