Final Fantasy IV

Final Fantasy IV z roku 1991 je díl, který sérii proměnil z jednoduchého dungeon crawleru v propracovaný příběh o vykoupení. Cecil, velitel temných rytířů, se v něm musí vyrovnat s vlastní minulostí žoldáka a projít proměnou v paladina – a hra k tomu poprvé v sérii nasadila systém Active Time Battle, kde souboje neběží tahově, ale v reálném čase odměřovaném rychlostí jednotlivých postav. Tenhle nápad, který navrhl producent Hironobu Sakaguchi, se pak stal standardem pro většinu dalších dílů série a ovlivnil i konkurenční jRPG té doby. Hudbu jako obvykle složil Nobuo Uematsu a šlo o první díl série, který dorazil na 16bitovou konzoli po třech předchozích hrách na NES.

Tahle SNES verze je originál, ze kterého všechny pozdější varianty vycházejí – včetně 3D remaku na Nintendu DS a předtím i verze pro WonderSwan Color, které katalog už obsahuje. Oproti nim jde o čistě 2D pixelartovou hru s chiptunovým soundtrackem místo přearanžované orchestrální hudby a bez jediné animované cutscény – příběh se odehrává v textových oknech a sprite animacích, tak, jak to na 16bitovém hardwaru vypadalo v roce 1991. Na Západě navíc hra vyšla pod názvem Final Fantasy II, protože se dva předchozí díly do zahraniční distribuce tehdy vůbec nedostaly, a překlad byl kvůli tehdejším cenzurním pravidlům Nintendo of America citelně zjednodušený a místy pozměněný oproti japonskému originálu – zmizely odkazy na náboženství i některé temnější narážky a obtížnost byla oproti japonské verzi snížena.

Rozdíl proti pozdějším remakům není jen kosmetický – tempo hry, obtížnost i celkový pocit ze soubojů se mezi verzemi liší, protože DS verze přepracovala nejen grafiku do 3D, ale i vyvážení soubojů a přidala nové postavy a sekvence, které originál z roku 1991 vůbec neznal.

Proč hrát: SNES verze patří retro hráčům, kteří chtějí zažít Final Fantasy IV tak, jak ho hráli první fanoušci v roce 1991 – s chiptunem, pixelartem a bez vyglazovaných úprav, které přinesly pozdější remaky.