Zak McKracken and the Alien Mindbenders

Zak McKracken and the Alien Mindbenders posílá hráče do role bulvárního novináře, který se od psaní nesmyslů o dvouhlavých veverkách propracuje k odhalení skutečného mimozemského spiknutí. Mimozemšťané ovládají lidstvo přes telefonní ústřednu a postupně otupují inteligenci celé planety; Zak se spolu se studentkou Annie a dvěma dívkami uvězněnými na Marsu snaží složit dohromady starobylý artefakt, kterým jde spiknutí zastavit. Hra běží na vylepšeném SCUMM enginu a ovládá se stejně jako Maniac Mansion — klikáním na slovesa a předměty ve spodní liště.

Zásadní rozdíl je v měřítku. Zak cestuje letadlem po celé zeměkouli, od San Francisca přes Káhiru a Kathmándú až po Mexiko, k tomu se přidává Mars i potopená Atlantida, a hráč mezi čtyřmi postavami libovolně přepíná a předává si mezi nimi předměty. Otevřenost je obrovská, ale i náročná: peníze na letenky jsou omezené, mapy a kódy se musely dohledávat v přiložených tištěných materiálech a některé kombinace předmětů jsou hodně nápadité. Právě proto má hra pověst jedné z nejtěžších adventur své doby, na kterou se bez vlastních poznámek chodí jen těžko.

Technicky šlo o ukázkový DOS titul konce osmdesátých let: EGA paleta, statické obrazovky s velkým množstvím detailů a hudba, která na lepší zvukové kartě dostala výrazně plnější zvuk než na PC speakeru. Nálada je směsí konspiračních teorií, ufologie a jemné parodie na tabloidní žurnalistiku a hra si díky ní drží svůj vlastní, podivně melancholický tón. Dobově si získala kultovní publikum, obzvlášť v Evropě, kde se na ni dodnes vzpomíná víc než v Americe. Dnes je Zak zajímavý hlavně jako doklad toho, jak ambiciózní adventury dokázaly být ještě předtím, než je studio uhladilo do přívětivější a férovější podoby. Kdo má rád adventury, ve kterých se hodně cestuje a trochu bloudí, najde tady jeden z nejrozlehlejších herních světů, jaké tehdejší PC nabídlo — a zároveň připomínku doby, kdy k počítačové hře neodmyslitelně patřil sešit s vlastními poznámkami.

Proč hrát: Pro milovníky adventur, ve kterých se hodně cestuje a trochu bloudí, spojené s konspiračními teoriemi a jemnou parodií na tabloidní žurnalistiku – zvlášť oblíbený zůstal v Evropě.