Alien

Značka Alien vychází z hororového sci-fi filmu Ridleyho Scotta z roku 1979 a hry podle něj se objevovaly už od začátku osmdesátých let, tedy dřív, než pro to konzole a domácí počítače měly potřebné prostředky. Jednou z prvních byla Alien pro Atari 2600 z roku 1982, kterou vydal přímo 20th Century Fox Games – hráč se v ní bludištěm chodeb snažil uniknout nestvůře podobně, jako tehdejší hry napodobovaly Pac-Mana. Pozdější tituly pro osmibitové domácí počítače pak z filmové atmosféry – klaustrofobie, temných chodeb vesmírné lodi Nostromo a jediného nepřítele číhajícího ve stínu – přebíraly hlavně princip: hráč utíká nebo se plíží úzkými chodbami a vyhýbá se nestvůře, zatímco žánrově šlo často o jednoduchou bludištní nebo akční hru se štítkem filmového studia.

Devadesátá léta přinesla ambicióznější zpracování. Alien 3 (1992) vyšel paralelně na Segu Genesis, Super Nintendo, Game Boy i Game Gear jako temná akční plošinovka podle stejnojmenného filmu, přičemž jednotlivé verze se od sebe herně dost lišily – verze pro Genesis kladla větší důraz na opatrné plížení a omezenou munici, zatímco varianta pro SNES sázela víc na přímočarou akci. Verze pro NES byla nakonec zrušena, což je dodnes citovaná ukázka toho, jak neuspořádaný vývoj licencovaných her tehdy často býval. O pár let později spojil Alien Trilogy (1996) prostředí a nepřátele všech tří dosavadních filmů do jedné střílečky z pohledu vlastních očí pro PlayStation, Saturn i PC, s důrazem na temné, úzké chodby a omezenou munici namísto přímočarého přebíjení. Do stejné dekády patří i automatová Alien vs. Predator (1994) od Capcomu na desce CPS-2, kde si až tři hráči mohli současně zvolit mariňáka, Predátora nebo samotného Aliena, každého s jinými schopnostmi a soubojovým stylem, a společně probíjet vlny nepřátel – mezi fanoušky žánru šlo o jeden z oblíbenějších titulů té doby.

Alien: Resurrection (2000) pro PlayStation, natočený podle čtvrtého filmu, experimentoval s ovládáním dvěma analogovými páčkami způsobem, který byl svého času nezvykle pokročilý a předjímal pozdější standard ovládání střílečkek, i když celkové přijetí hry zůstalo rozporuplné kvůli obtížnosti a nevyrovnanému tempu. Po něm série na řadu let odmlčela a značka Alien se v hraní připomínala jen sporadicky, zatímco pozornost vývojářů mířila spíš k příbuzné značce Alien vs. Predator na PC.

Zlomem se stala Alien: Isolation (2014) od studia Creative Assembly. Hra se odehrává patnáct let po událostech prvního filmu, hráč se ujímá Amandy Ripleyové, dcery Ellen Ripleyové, na vesmírné stanici Sevastopol a čelí jedinému nepředvídatelnému Xenomorfovi, jehož umělá inteligence se přizpůsobuje hráčovu chování a učí se z jeho zvyků, takže osvědčený úkryt často přestává fungovat napodruhé. Místo přestřelek tak hru pohání plížení, schovávání, provizorní nástroje jako improvizovaný plamenomet a napětí z toho, že netvora nelze porazit čelně – kritika ji přijala jako titul, který se atmosféře originálního filmu přiblížil víc než kterákoli předchozí hra podle Aliena, a řadí ji mezi vrcholy žánru survival hororu.

Úspěch Isolation vedl k mobilnímu spin-offu Alien: Blackout (2019), který podobné napětí přenesl do odlehčenější podoby s textovým doprovodem posádky, a k pozdějším portům Isolation na Switch, mobilní zařízení i novější konzole, díky nimž hra oslovila i publikum, které ji v roce 2014 minulo. Cesta série tak vede od levných licencovaných záležitostí raných osmdesátých let přes nevyrovnané pokusy devadesátých a nultých let až k titulu, který dnes patří mezi uznávané ukázky survival hororu a ovlivnil, jak se k filmovým licencím v tomto žánru přistupuje.