Indiana Jones and the Fate of Atlantis
Indiana Jones and the Fate of Atlantis je původní příběh, který se nedrží žádného filmu, a přesto působí jako plnohodnotné čtvrté dobrodružství slavného archeologa. Píše se rok 1939, nacisté hledají Atlantidu kvůli energii, kterou by šlo zneužít ve válce, a Indy se spolu s bývalou kolegyní Sophií Hapgood vydává po stopách Platónových textů z New Yorku přes Alžír a Krétu až pod mořskou hladinu.
Nejvýraznějším nápadem je rozdělení hry do tří cest. Po úvodní části si hráč vybere, jestli bude pokračovat se Sophií jako tým, sám a přes chytré hádanky, nebo cestou pěstí a akce — a každá varianta má jiné lokace, jiné hádanky i jiné dialogy. Znovuhratelnost je tím obrovská a hra se dá projít třikrát bez pocitu opakování. Vedle klasického SCUMM ovládání se objevují i jednoduché souboje a v atlantském finále práce s korálky a kamennými stroji, kde se logika celého světa mění v samostatný hlavolam.
Na DOS hra vyšla ve VGA se 256 barvami, později pak i na CD s plným mluveným slovem, což byla pro adventury té doby velká věc. Hudba znovu využívá systém iMUSE a pracuje s motivy, které dokážou plynule přejít z klidu do napětí. Atmosféra dobrodružných filmů třicátých let je tady zachycena přesněji než v mnoha pozdějších pokusech o totéž. Dobově byla Fate of Atlantis přijata výborně a bývá řazena mezi nejlepší adventury vůbec; dnes je to jeden z nejsnáze doporučitelných DOS titulů, protože je vstřícný, dobře odsýpá a nelze v něm nenávratně uváznout. Zvlášť povedená je Sophia jako parťačka: v týmové cestě ji hráč skutečně potřebuje a hra s tím pracuje i v dialozích, což tehdy zdaleka nebylo samozřejmé. Ocenit se dá i práce s prostředím — každá lokace má vlastní vizuální rukopis, od univerzitních sbírek po středomořské ruiny a podmořské hlubiny — a přechody mezi nimi drží tempo. Pro spoustu hráčů je Fate of Atlantis dodnes nejlepším dobrodružstvím Indiany Jonese vůbec.
Proč hrát: Pro vstřícnou a dobře odsýpající adventuru, ve které nelze nenávratně uváznout, s parťačkou Sophií, kterou hráč v týmové cestě skutečně potřebuje – jeden z nejsnáz doporučitelných DOS titulů.
Hra 37 z 204 pro PC / DOS (XT až 486)
Tentýž titul jinde (1)
Podobně jako u dalších adventur LucasArts staví rozdíl hlavně na grafické kartě: verze pro PC/DOS s VGA zobrazila plných 256 barev a jemné stínování pouštních i podmořských scén, zatímco na Commodore Amiga musela grafika vystačit s omezenější paletou tehdejšího čipu Denise, což vedlo k viditelnějšímu ditheringu pozadí. Naopak zvuk těžil z Amigy — čip Paula přehrával bohatě znějící vzorkovanou hudbu bez jakéhokoli přídavného hardwaru, kdežto na PC hráč potřeboval kartu Roland MT-32 nebo AdLib, jinak se musel spokojit s pípáním PC speakeru. Nahrávání z disket dělalo Amigu pomalejší, PC s pevným diskem běželo plynuleji.