Indiana Jones and the Last Crusade: The Graphic Adventure

Indiana Jones and the Last Crusade: The Graphic Adventure je adventurní zpracování třetího filmu, které se ale nespokojilo s pouhým převyprávěním scénáře. Hra sleduje pátrání po svatém grálu z Benátek přes rakouský hrad až do chrámu v poušti, přidává ale vlastní lokace, alternativní řešení a systém IQ bodů, který hráči počítá skóre podle toho, jak elegantně se přes jednotlivé problémy dostal. Ovládání je klasické SCUMM: slovesa dole, inventář vedle nich a věty se skládají kurzorem.

Nejzajímavější je právě ta variabilita. Řada situací má víc řešení — někam se dá dostat lstí, jinam přesvědčováním a jinam prostě pěstí — a hra dokonce obsahuje jednoduché souboje na blízko, ve kterých se hráč brání útokům protivníka. Kdo si ji zahraje podruhé jinou cestou, dostane jiné skóre, což tehdy rozhodně nebylo obvyklé. Součástí zážitku je i grálový deník Henryho Jonese, tištěná příručka s poznámkami a nákresy, bez které se závěrečné hádanky s katakombami a značkami řeší jen obtížně; dobová ochrana proti kopírování tady výjimečně skutečně sloužila atmosféře.

Na DOS hra vyšla v EGA grafice s pozadími, která překvapivě dobře zachytila filmovou kompozici, a s hudbou vycházející ze známých motivů předlohy. Zvuková karta z ní udělala výrazně filmovější zážitek než PC speaker. Dobově byla přijata jako důkaz, že licencovaná hra nemusí být odbytá, a v LucasArts na ni o pár let později navázala ještě povedenější Fate of Atlantis. Dnes je Last Crusade o něco drsnější a méně odpouštějící než pozdější tituly studia — zemřít i zaseknout se tady jde — ale její důraz na hráčovu volbu a na několik cest k témuž cíli se čte překvapivě moderně. Zajímavé je i to, jak hra pracuje s tempem: klidné pátrání v knihovnách a archivech střídají útěky před hlídkami, takže se hráč nikde nezdrží tak dlouho, aby ho to stihlo omrzet. Z licencovaných adventur své doby patří pořád k těm nejlepším.

Proč hrát: Díky důrazu na hráčovu volbu a několika cestám k cíli, které střídají klidné pátrání s útěky před hlídkami, se hraje překvapivě moderně i přes drsnější zacházení s neúspěchem.