Pac-Man
Žlutý kruh s nenasytnou chutí, čtyři duchové a bludiště plné teček – Pac-Man je nejspíš nejikoničtější videohra historie a jeho přítomnost na platformě MSX dokládá, jak hluboko se tahle mánie zaryla do domácích počítačů osmdesátých let. Jakmile se rozezní onen nezaměnitelný zvuk požírání kuliček, je jasné, že sedíte u jedné z her, které definovaly samotný pojem videohra.
Mechanika je dodnes vzorem elegance. Hráč naviguje Pac-Mana bludištěm, pojídá tečky a uhýbá čtveřici duchů s odlišnou povahou pohybu. Klíčovým prvkem jsou velké energizéry v rozích, po jejichž snědení se role obrátí a vy můžete duchy na chvíli sami lovit. Tahle jednoduchá smyčka napětí a odměny se ukázala být tak návyková, že položila základy designu nesčetných pozdějších her.
Originál stvořila japonská společnost Namco a designér Toru Iwatani, který hru uvedl roku 1980 s cílem oslovit i ženské publikum v hernách dosud ovládaných střílečkami. Na platformu MSX, standard japonských domácích počítačů z první poloviny osmdesátých let, se Pac-Man dostal jako přirozená volba – MSX bylo blízké automatovému světu a maze hry mu slušely. Domácí verze nabídla pohodlí hraní u vlastní obrazovky bez nutnosti sypat mince do automatu.
Kulturní dopad Pac-Mana je téměř bezprecedentní. Stal se první videoherní postavou, která prorazila do mainstreamu, zdobil trička, kreslené seriály i hitovou píseň, a dodnes funguje jako univerzální symbol celého média. Položil základ pro celou řadu pokračování a jeho silueta patří k nejrozpoznatelnějším ikonám popkultury vůbec.
Na MSX je Pac-Man tím, čím má být – přístupnou, okamžitě uchopitelnou klasikou, kterou zvládne kdokoli a u níž se i po desítkách let těžko hledá nuda. Ať už jste pamětník nebo zvědavý nováček, představuje ideální vstupní bránu do historie videoher.
Proč hrát: Pro setkání s prazákladem celého média – hrou, jejíž jednoduchá dokonalost obstojí i po více než čtyřech dekádách.
Hra 24 z 29 pro MSX / MSX2
Tentýž titul jinde (5)
Arkádový originál od Namka z roku 1980 definoval žánr labyrintových her jasnými barvami, plynulým pohybem duchů i charakteristickou znělkou na úvod. Verze pro Atari 5200 dopadla mnohem lépe než pověstně nepovedený port pro Atari 2600 a bludišti i barvám se přiblížila slušně. Na Commodoru 64 a MSX hru provázela jednodušší, čipová hudba a o něco hranatější grafika, princip bludiště ale zůstal neporušený. Verze pro NES od Namka patří k věrnějším konverzím se stabilním tempem hry i rozeznatelnými duchy. Žádná domácí verze ale plně nenahradí pocit z originálního automatu.