Zanac od studia Compile z roku 1986 je jednou z těch her, které svou pověst nezískaly grafikou ani příběhem, ale geniálním nápadem ukrytým pod povrchem. Na první pohled jde o rychlou vertikální střílečku, jakých byly na MSX desítky – hráčova loď létá nad povrchem nepřátelské planety, sbírá bonusy a ničí obranné věže i pozemní cíle – ve skutečnosti to ale byl průkopník takzvané adaptivní obtížnosti, systému, který v tichosti sledoval, jak dobře hrajete.
Herní umělá inteligence, kterou Compile nazývalo ALC (Automatic Level of Difficulty Control), reagovala na váš styl hry: jak rychle střílíte, jak se pohybujete, kolik nepřátel ničíte a jak často umíráte. Když se vám dařilo, hra přitvrdila a vrhla na vás víc protivníků; když jste dostávali zabrat, na chvíli povolila tempo i hustotu palby. Díky tomu byl každý průlet trochu jiný a hra se přizpůsobovala právě vám, aniž byste si toho museli být přímo vědomi. K tomu Zanac nabízel bohatý arzenál sekundárních zbraní, mezi kterými jste za letu přepínali podle situace a typu nepřátel před vámi. Grafické zpracování jednotlivých úrovní se postupně proměňuje podle tematických sektorů nepřátelské planety, což dodává i tak jednoduše pojaté hře vizuální rozmanitost.
Vizuálně hra těžila z grafických možností MSX a dokázala na omezeném hardwaru vykreslit slušně hustou akci s mnoha objekty na obrazovce najednou, což pro dobové osmibitové stroje nebyla samozřejmost. Pro retro hráče je Zanac dodnes učebnicovým příkladem toho, jak Compile – pozdější tvůrci legendární série Aleste – uměli vdechnout střílečce hloubku. Svižnost, chytrý design a nadčasová mechanika adaptivní obtížnosti z něj dělají titul, který obstojí i vedle mnohem novějších shmupů a bývá dáván za vzor i v odborných diskusích o designu obtížnosti.
Proč hrát: Pro hráče, kteří ocení chytře navrženou obtížnost přizpůsobující se jejich výkonu – Zanac je učebnicová ukázka toho, jak Compile uměli vdechnout hloubku i obyčejné vertikální střílečce.
Hra 28 z 29 pro MSX / MSX2
