Antarctic Adventure

Málokterá hra vystihuje dětskou nevinnost raných osmdesátek tak dokonale jako Antarctic Adventure. Roztomilý tučňák Penta se rozběhne po zasněžených pláních Antarktidy, skáče přes ledové trhliny, uhýbá lachtanům vystrkujícím hlavu z děr a spěchá od jedné výzkumné základny k druhé, než mu vyprší přidělený čas na doběhnutí do cíle. Konami tu už v roce 1983 předvedlo cit pro chytlavou, okamžitě uchopitelnou zábavu, který o pár let později dovedlo k dokonalosti v dalších svých arkádových sériích.

Hra běží v pseudo-3D perspektivě „do dálky" připomínající pozdější závodní hry – trať se zvedá k obzoru a hráč vlastně jen zrychluje, brzdí a skáče přes díry a ledovce, přesto z toho vzniká překvapivě návykový rytmus, ve kterém se počítá každá sekunda. Každý úsek končí u vlajky další stanice a odměnou za rychlost je pokračování cesty kolem celého kontinentu, přičemž na hráče čekají i bonusové sekce s rybami, které Penta chytá pro drobné body navíc. Veselá melodie, kterou si tučňák pobrukuje (aranžmá Dvořákovy „Humoresky"), se zapsala hráčům MSX hluboko do paměti a patří k nejrozpoznatelnějším melodiím celé platformy.

Antarctic Adventure se stal jedním z neoficiálních maskotů MSX éry a tučňák Penta se později objevil i v dalších Konami titulech jako drobná easter egg postavička. Krátká herní doba jednotlivých úseků a jasně definovaný cíl dělaly z hry ideální volbu pro rychlé zahrání i pro hráče, kteří na osmibitovém MSX teprve sbírali první herní zkušenosti. Jednoduchost ovládání z něj dělala ideální hru pro úplné začátečníky i pro rodinné hraní, zatímco zkušenější hráči honili co nejlepší čas na jednotlivých úsecích. Pro retro hráče je to čistá, laskavá klasika – hra, u které se dá usmívat i po čtyřech desetiletích od jejího vydání.

Proč hrát: Pro rychlé, laskavé zahrání i po čtyřech desetiletích – jednoduché ovládání a krátké úseky dělají z běhu s Pentou ideální volbu pro začátečníky i pro rodinné hraní na MSX.