Nintendo 3DS – fotografieNintendo · 2011

Kapesní konzole

Nintendo 3DS

Nintendo Rok 2011 132 her

Historie & kontext

Nintendo si po triumfu DS řeklo, že další krok bude do třetího rozměru — a to doslova. Nintendo 3DS (2011) přineslo stereoskopické 3D bez brýlí: horní obrazovka uměla díky paralaxní bariéře vykreslit hloubku jen tak, pohledem. Byl to odvážný, trochu bláznivý nápad, který se nakonec stal spíš zajímavým bonusem než hlavním tahákem — protože tím skutečným pokladem 3DS se ukázala být, stejně jako u DS, jeho knihovna. Konzole se i přes rozpačitý start (drahá cena, kterou Nintendo brzy radikálně srazilo) prodala v desítkách milionů kusů a hostí jedny z nejlepších her své generace.

3DS navázalo na DS dvojicí obrazovek a dotykem, přidalo ale pořádný výkonový skok, 3D kameru, pohybové senzory a online ekosystém. A hlavně bylo zpětně kompatibilní s DS — celá obří DS knihovna se na něm dá hrát taky.

Technika: 3D bez brýlí a slušný výkon

Srdcem je dvoujádrový ARM11 doplněný grafikou PICA200, která zvládá plnohodnotné 3D s osvětlením a efekty — proto hry jako Super Mario 3D Land, Zelda: Ocarina of Time 3D nebo Monster Hunter vypadají na malé obrazovce překvapivě bohatě. Horní displej (400×240 na oko, dvojnásobek pro 3D efekt) zobrazuje stereoskopický obraz, spodní 320×240 je dotykový. Síla 3D efektu se ladí posuvníkem 3D Slider — dá se i úplně vypnout, což většina hráčů časem stejně udělala.

Propojení: StreetPass, SpotPass a online

3DS mělo chytré sociální funkce. StreetPass vyměňoval data s konzolemi kolemjdoucích (Mii, tahy v Puzzle Swap, duchy v hrách), SpotPass stahoval obsah přes Wi-Fi na pozadí. Online přes Nintendo Network sloužilo k multiplayeru i obchodu eShop (ten byl roku 2023 uzavřen, hry už koupené ale zůstávají hratelné). Lokální bezdrátová hra a Download Play fungovaly podobně jako na DS.

Modely a revize

Rodina je pestrá: po původním 3DS přišlo velké 3DS XL, pak levné 2DS (placatý klín bez 3D efektu, ideální pro děti), elegantní New 3DS / New 3DS XL (2014) s druhou páčkou (C-stick), výkonnějším čipem a barevnými výměnnými kryty, a nakonec New 2DS XL. Některé pozdější hry (např. Xenoblade Chronicles 3D) běžely jen na „New" modelech.

Klony a homebrew

Oficiální klony neexistují, zato homebrew scéna je mimořádně živá: přes vstupní body jako ninjhax a později Luma3DS custom firmware si komunita otevřela vlastní aplikace, emulátory, překlady a vylepšení. 3DS se tak stal i oblíbenou „kapesní emulační" konzolí pro starší systémy.

Na čem 3DS hrát dnes: emulátory a konzole

3DS je náročnější na emulaci než DS, ale dnes už je to vyřešené. Na PC kraluje Citra (resp. její pokračovatelé a forky po ukončení projektu — Lime3DS, Azahar), která zvládá většinu her i s upscalingem do vysokého rozlišení a vyhlazením — paradoxně tak hry vypadají líp než na originále. Funguje i na výkonném Androidu (Citra MMJ a nástupci), takže Android handheldy typu Retroid Pocket nebo Odin ji rozjedou slušně. Slabší Linux handheldy (Anbernic H700, R36S) 3DS prakticky neutáhnou — tady je to doména výkonnějšího hardwaru. Nejautentičtější zážitek pochopitelně nabízí původní konzole s custom firmwarem, kde si navíc spustíš celou DS knihovnu.

Proč ji znát: Nintendo 3DS spojilo bláznivý nápad (3D bez brýlí) s jednou z nejsilnějších herních knihoven generace — od Zeldy přes Pokémony po Monster Hunter — a navrch umí i celé DS.

Hry na platformě (132)