LocoRoco 1 & 2

Existují hry, které se snaží být cool, drsné a dospělé. A pak je tu LocoRoco, které chce jen jediné — aby ses usmíval. A daří se mu to s naprostou samozřejmostí od první vteřiny.

Základ je rozkošně prostý a přitom geniální. Neovládáš postavu přímo. Místo toho nakláníš celý svět pomocí ramenních tlačítek L a R, takže se žlutá želatinová kulička jménem LocoRoco kutálí, plouhá a poskakuje krajinou podle gravitace. Tlačítkem ji necháš poskočit, sebráním plodů roste a dělí se na hejno malých kuliček, které se podle potřeby zase slévají v jednu velkou. Cílem je dostat se z bodu A do bodu B, posbírat co nejvíc a nasávat tu nakažlivou pohodu.

Kouzlo LocoRoco je ale především smyslové. Hudba zpívaná ve smyšleném jazyce, do níž se přidávají samy LocoRoco svými cvrlikavými hlásky, patří k nejnakažlivějším melodiím, jaké kdy v herní historii zazněly. Zářivý, oblý a roztomilý výtvarný styl vypadá jako pohádka pro nejmenší, ale level design skrývá překvapivě chytré fyzikální hlavolamy a tajné cesty, které potěší i hráče toužící po objevování.

Druhý díl, který vyšel o dva roky později, vzal osvědčený základ a doplnil ho o nové schopnosti, propracovanější úrovně a ještě bohatší podívanou, aniž by ztratil cokoli z původního půvabu. Společně tvoří dvojici, která PSP ukázala z té nejpřívětivější a nejhravější stránky.

LocoRoco je důkaz, že radost se dá navrhnout. Není to hra na výkony ani na skóre — je to malý generátor dobré nálady, ke kterému se vracíš přesně ve chvílích, kdy potřebuješ, aby se ti svět zase trochu rozzářil.

Proč hrát: Čistá, nefalšovaná radost v podobě fyzikální plošinovky s nakažlivou hudbou — perfektní lék na špatnou náladu.