Mario Party: Star Rush

Mario Party: Star Rush přináší do série další výraznou změnu pravidel – všichni hráči se na herní desce pohybují najednou místo tradičního střídání tahů, což zásadně zrychluje tempo hry a omezuje typické čekání na ostatní. Hlavní režim Toad Scramble nechává hráče soupeřit o hvězdy a mince na sdílené mapě plné náhodných událostí, zatímco vedlejší módy jako Balloon Bonanza nebo Coinathlon nabízejí odlišné cíle a struktury zábavy, od honičky s balónky až po čistě soutěžní sbírání mincí proti časovému limitu, takže si hráči mohou vybrat tempo podle nálady.

Velký důraz hra klade na přístupnost pro sólové hraní – většinu režimů lze díky ovládání celé skupinky postav jedním hráčem prakticky projít i bez dalších spoluhráčů, což byla pro sérii postavenou na společenském hraní nezvyklá odbočka, reagující na to, jak lidé handheldy skutečně používají i o samotě. Minihry zůstávají jádrem zážitku a využívají standardní ovládací prvky 3DS, přičemž hra podporuje i lokální propojení přes StreetPass pro sbírání bonusů mimo aktivní hraní.

Přijetí bylo opět smíšené: recenzenti oceňovali rychlejší tempo a nápaditá řešení pro hraní o samotě, ale řada dlouholetých fanoušků postrádala klasickou strukturu jedné velké desky se čtyřmi hráči střídajícími se po jednom tahu. Star Rush tak dodnes zůstává spíše zajímavou odbočkou v historii série než jejím definitivním vrcholem, ceněnou hlavně za odvahu zkoušet nové přístupy k tradičnímu vzorci a za snahu udělat ze série něco, co dobře funguje i bez plného obsazení čtyř hráčů u jedné konzole, což se pro handheldovou platformu ukázalo jako rozumná volba, byť ne každému sedla stejně dobře jako klasický formát. I tak jde o zajímavou variaci na osvědčený recept, kterou stojí za to vyzkoušet vlastními silami.

Proč hrát: Kvůli rychlejšímu tempu a nápaditým řešením pro hraní o samotě stojí za vyzkoušení, i když klasickým fanouškům může chybět tradiční jedna velká deska pro čtyři hráče.