Doom Eternal

Doom Eternal rozvíjí koncept svého předchůdce z roku 2016 do extrémnější, rychlejší a mechanicky komplexnější podoby, v níž se z hráče stává doslova pohyblivá pevnost neustále žonglující mezi zdravím, municí a brněním napříč trojicí vzájemně provázaných zdrojů. Motorová pila nyní vyžaduje palivo a stává se klíčovým nástrojem k doplnění munice, plamenomet na zádech Doomguye generuje brnění při zásahu hořících nepřátel a Glory Kill dorážení zůstává hlavním zdrojem zdraví, což nutí hráče k neustálému agresivnímu pohybu po aréně namísto vyčkávání.

Souboje jsou navíc postavené na znalosti konkrétních slabin – řadu silnějších démonů lze rychle zneškodnit odstřelením určité části těla nebo výbavy, takže se z boje stává jakási rychlá logická úloha řešená v plné rychlosti. Level design se poprvé v sérii výrazně otevřel plošinovým prvkům: dvojitý skok, dash a šplhání po stěnách rozšiřují bojiště do vertikální roviny, kterou hráč musí aktivně využívat k udržení odstupu od útočících démonů. Mezi arénami hra střídá tempo tajnými místnostmi, výzvami a sběratelskými předměty ukrytými za obratnostními sekvencemi.

Příběh, dříve druhořadý, tentokrát nabral překvapivě propracovaný mytologický rozměr s vlastní hlubokou lore, cutscénami a rozsáhlou databází záznamů popisujících historii pekelné invaze a roli samotného Doom Slayera jako bájné postavy. Výtvarně se hra odklonila od šedivého sci-fi k barevnějším, až komiksovým prostředím od zaplavených měst po nebeské pevnosti. Soundtrack Micka Gordona opět definoval agresivní zvukovou stopu série, byť jeho vydání provázel veřejný spor s id Software. Obtížnost hry patří mezi nejnáročnější v žánru moderních stříleček, což ocenila jádrová komunita fanoušků i přesto, že mírně odradila příležitostné hráče zvyklé na jednodušší přístup předchozího dílu.

Proč hrát: Pro hráče hledající extrémně náročnou, rychlou akci s propracovanou mytologií a ikonickým soundtrackem je Doom Eternal vrcholem série, i když jeho obtížnost může odradit hráče zvyklé na jednodušší předchozí díl.