The Legend of Zelda: Ocarina of Time

Existuje hra, kterou kritici i hráči po desetiletí navrhují, když padne otázka „jaká je nejlepší hra všech dob?" – a The Legend of Zelda: Ocarina of Time je na špici těchto debat prakticky od svého vydání. Drží jedno z nejvyšších hodnocení na Metacriticu vůbec a její vliv na celý žánr akčních adventur je těžké přecenit.

První velkou výzvou bylo přenést Zeldu do tří rozměrů, a Nintendo EAD ji vyřešilo elegantně. Klíčem se stal systém „Z-targetingu" – zaměřování nepřátel, které proměnilo soubojový tanec v přehlednou a intuitivní záležitost. Mohli jste obíhat protivníka, držet ho na mušce a soustředit se na rytmus boje místo zápasu s kamerou. Tenhle nápad se stal základem nesčetných 3D akcí, které přišly po něm.

Příběh vás provází životem hrdiny Linka napříč časem – cestujete mezi dětstvím a dospělostí a totéž království prožíváte v různých obdobích. Tahle hra s časem nebyla jen dějovou kulisou, ale i mechanikou: některé hádanky a cesty se otevírají jen v jedné epoše. Hyrule působilo jako živý, soudržný svět, kterým bylo radost projíždět na koni za soumraku.

Dungeony patří k tomu nejlepšímu, co žánr nabídl. Každý z nich byl uzavřenou hádankovou skříňkou s vlastním tématem, předmětem a bossem. Pověstný Water Temple se zapsal do paměti hráčů jako symbol obtížnosti a komplikovanosti – proklínaný i obdivovaný zároveň. A ocarína, která dala hře jméno, vnesla do hraní hudbu jako nástroj: melodie vás teleportovaly, měnily počasí i ovlivňovaly svět.

Dodnes je Ocarina of Time měřítkem, podle kterého se 3D adventury poměřují. Definovala, jak má vypadat objevování, souboj i řešení hádanek v otevřeném trojrozměrném světě, a její řešení se stala tak samozřejmá, že je dnes bereme jako danost. To je možná ten největší důkaz její velikosti.

Proč hrát: Protože je to kanonické měřítko 3D adventur a jedna z nejlépe hodnocených her historie – zážitek, který formoval celý žánr.