GoldenEye 007

Čtyři kamarádi nahnaní k jedné televizi, rozdělená obrazovka, jeden křičí „nekoukej se mi do okýnka!" – pokud jste zažili konec devadesátých let s Nintendem 64, tahle scéna patří k GoldenEye 007 stejně neoddělitelně jako Bond k martini. Tato střílečka z pohledu první osoby se zapsala do dějin nejen jako překvapivě skvělá filmová adaptace, ale jako titul, který přepsal pravidla žánru na konzolích.

Do té doby platilo, že stříleckám kraluje počítač s myší a klávesnicí. GoldenEye dokázalo, že FPS může na konzoli nejen fungovat, ale být úžasné. Singleplayerová kampaň podle bondovky nabízela mise s důmyslnou strukturou – nešlo jen probíhat a střílet, ale plnit cíle, používat různé nástroje a postupovat takticky. Stealth, odstřelování i hlasitá akce tu měly své místo.

Opravdovou legendou se ale stal multiplayer pro čtyři hráče na rozdělené obrazovce. Souboje v arénách s povědomými zbraněmi a postavami z bondovského světa se staly synonymem hráčských večírků celé generace. Nešlo o online připojení ani o žebříčky – šlo o lidi v jednom pokoji, rivalitu z očí do očí a nekonečné „ještě jeden zápas". Tahle forma společné zábavy je dodnes opěvovaná jako jeden z vrcholů couch multiplayeru.

Hra zároveň posunula, jak se ve střílečkách zachází s mířením, zásahovými zónami a chováním nepřátel. Trefa do hlavy fungovala jinak než zásah do nohy, nepřátelé reagovali uvěřitelněji a celkový pocit ze střelby měl váhu. Spousta z těchto nápadů se později stala standardem, který dnes bereme jako samozřejmost.

Jako filmová licence, která daleko překonala očekávání, je GoldenEye 007 dokladem toho, že adaptace nemusí být odbytá rychlovka. Místo toho se stala milníkem, na který s láskou vzpomínají celé generace hráčů a který ovlivnil směřování konzolových stříleček na dlouhá léta dopředu.

Proč hrát: Protože je to ikonická konzolová střílečka, která definovala FPS na Nintendu 64 a jejíž split-screen multiplayer pro čtyři je dodnes legendou hráčských večírků.