Oil Panic

Dvě obrazovky, jedna katastrofa a vy uprostřed — Oil Panic ukázal, že i s přísně omezeným LCD displejem se dá vymyslet něco překvapivě důmyslného. Tahle Game & Watch hra z první poloviny osmdesátých let využila rozkládací dvouobrazovkový formát a dokázala z něj vytěžit hratelnost, jakou jednoobrazovkové přístroje nemohly nabídnout.

Princip Oil Panic je založený na chytání kapek oleje. Na horní obrazovce zachytáváte unikající olej do nádoby a hlídáte, aby vám nepřetekla; když je plná, musíte ji v pravou chvíli vylít dolů na spodní obrazovku, kde čeká pomocník s nádobami. Hra tak chytře propojuje dění na obou displejích — musíte sledovat horní i dolní část zároveň a koordinovat dvě činnosti najednou. Právě to z ní dělalo nezvykle náročný a chytrý titul.

Dvouobrazovkové Game & Watch tohoto typu byly ukázkou toho, jak Nintendo posouvalo hranice vlastní platformy. Místo jediného displeje nabídly rozkládací konstrukci se dvěma obrazovkami a tím rozšířily možnosti návrhu. Tento formát se ukázal jako natolik silný nápad, že předznamenal pozdější dvouobrazovkové myšlení Nintenda. Do téže rodiny patří i kooperativní Mario Bros., první hra, kde Mario a Luigi spolupracují na běžícím pásu při balení lahví.

Kulturní význam těchto titulů spočívá v tom, že rozšířily představu o tom, co kapesní hra dokáže. Hráč už nesledoval jen jedno políčko obrazovky, ale musel rozdělit pozornost — koncept, který se ukázal jako mimořádně životaschopný a vrátil se v Nintendu i o mnoho let později.

Chytrý design v rámci přísných LCD limitů je přesně tím, čím Oil Panic vyniká. Ukazuje, že kreativita designérů dokázala překonat technická omezení a proměnit prostou mechaniku chytání kapek v napínavou souhru obou rukou i obou očí.

Proč hrát: Pro chytrou dvouobrazovkovou hratelnost, která z přísných limitů LCD displeje vytěžila překvapivě svěží a náročný zážitek.