Google Cardboard

Google Cardboard je nejlevnější a nejrozšířenější brána do virtuální reality, jakou si lze představit — kus slisované lepenky, dvě čočky a guma. Google ji představil v roce 2014 na konferenci Google I/O jako téměř žertovný experiment: co když nejlevnějším VR headsetem na světě bude obyčejná krabička, do které si každý vloží svůj vlastní telefon? Displej, procesor, gyroskop i akcelerometr už totiž má hotové v kapse — stačí je jen správně nasměrovat před oči.

Krabička samotná neobsahuje žádnou elektroniku. Skládá se podle jednoduchého plánu z kartonu, přidají se dvě plastové čočky, magnet nebo později dotyková páčka na boku a suchý zip či gumička, která to vše přidrží u obličeje. Návod byl od začátku volně dostupný, takže si Cardboard mohl vyrobit doma kdokoliv s nůžkami a trochou trpělivosti, a firmy si mohly nechat vyrábět vlastní brandované verze jako levný propagační předmět. Google ostatně krabičky rozdával i jako přílohu novin, mimo jiné ve spolupráci s The New York Times.

Právě v té laciné dostupnosti byl smysl celého projektu. Cardboard neměl konkurovat výkonným headsetům jako Oculus Rift, šlo o demokratizaci — dostat pocit virtuální reality k milionům lidí, kteří by si jinak drahý headset nikdy nekoupili ani nezkusili. Hry a zážitky byly nutně krátké a jednoduché, spíš technologické ukázky než plnohodnotné herní tituly, ale efekt „poprvé v životě jsem měl na hlavě VR" zafungoval u obrovského množství lidí právě díky Cardboardu.

Technika: grafika a zvuk

Cardboard nemá vlastní displej ani výkon — obojí dodává vložený smartphone. Obraz se na displeji telefonu rozdělí na dvě poloviny, každá promítaná přes jednu čočku do jednoho oka, čímž vzniká stereoskopický 3D dojem a pocit hloubky. Kvalita obrazu tak byla přímo odvozená od toho, jaký telefon si uživatel zrovna vložil dovnitř — od ostrých displejů vlajkových modelů po zrnitější obraz levnějších kousků. Snímková frekvence a plynulost záležely na výkonu telefonu, takže náročnější aplikace na slabším hardwaru občas trhaly, což se ve VR projevuje nepříjemněji než u běžné hry.

Sledování pohybu hlavy zajišťoval gyroskop a akcelerometr vestavěný v telefonu — žádné externí senzory ani kamery navenek Cardboard nepotřeboval. Zvuk hrál buď z reprosoustavy telefonu, nebo přes sluchátka zapojená do telefonu samotného, žádný vlastní ozvučení headset neměl. Čočky měly fixní ohniskovou vzdálenost a u některých modelů se dala mírně doladit vzdálenost mezi nimi, aby seděla na širší rozpětí uživatelů.

Propojeni a periferie

Ovládání bylo minimalistické už z principu. První verze měla jediné tlačítko — malý magnet přilepený na boku krabičky, který uživatel táhl po povrchu a jeho pohyb rozpoznal magnetometr v telefonu jako kliknutí. Bylo to chytré a levné, ale nespolehlivé řešení, protože ne každý telefon reagoval stejně přesně. Druhá generace (2015) magnet nahradila jednoduchou mechanickou páčkou, která fyzicky ťukla do dotykové obrazovky přes vodivý plátek — spolehlivější, ale pořád jen jediné tlačítko.

Pro vývojáře Google vydal SDK pro Android a iOS, díky kterému bylo možné vytvářet aplikace přímo pro Cardboard a nabízet je v Google Play a App Store. Vznikla i takzvaná Cardboard aplikace, která fungovala jako rozbočovač — QR kód na krabičce jí sdělil rozměry čoček a konkrétní model, aby se obraz správně zkalibroval. Kromě her se Cardboard využíval hlavně pro 360stupňová videa a virtuální prohlídky, mimo jiné pro školní projekt Google Expeditions.

Modely a revize

První generace Cardboardu z roku 2014 byla čistě lepenková krabička s magnetickým ovladačem, poskládaná do tvaru, který připomínal fotoaparát s páskem na krk. Druhá generace z roku 2015, představená na Google I/O spolu s oznámením platformy Daydream, přinesla univerzálnější design fungující s většími telefony, přepracovanou páčku místo magnetu a snadnější skládání. Obě verze existovaly i jako oficiální placený produkt v Google Store, i jako volně publikovaný technický výkres pro domácí výrobu.

Google projekt formálně ukončil v roce 2021, kdy oznámil, že aplikaci Cardboard nebude dále aktivně rozvíjet, a jako gesto na rozloučenou uvolnil kompletní SDK jako open source. Vývojáři si tak mohli aplikace postavené na Cardboardu udržet v chodu i bez podpory Googlu, a technologie zůstala nadále použitelná i po skončení oficiální podpory.

Klony a varianty

Nízká vstupní bariéra logicky vyvolala vlnu napodobitelů a vylepšení. Nejznámější byl Samsung Gear VR vyvinutý ve spolupráci s Oculus — plastový headset s vlastní optikou a ovládacím touchpadem, který nabízel podstatně komfortnější zážitek, ale fungoval jen s vybranými telefony Samsung. Podobnou cestou šel i Homido nebo Zeiss VR One — plastové headsety střední třídy, které braly stejný princip „telefon jako displej" a balily ho do trvanlivějšího, pohodlnějšího pláště s páskem na hlavu.

Levnější direktní odpovědí na Cardboard byl Mattel View-Master VR, který si vypůjčil jméno a tvar legendární stereoskopické hračky z poloviny 20. století a aplikoval ho na chytré telefony — žádná elektronika navíc, jen pevnější a skladnější tělo než karton. Na druhém konci spektra pak stál telefonem poháněný Google Daydream View, který nabízel i samostatný ovladač s gyroskopem, tedy o poznání víc než jediné tlačítko Cardboardu.

Dnesni scena

Cardboard dnes není platforma, na kterou by se dalo „hrát" v tradičním slova smyslu — spíš je to muzeální exponát rané éry mobilní VR. Emulace nebo Batocera zde nedávají smysl, protože nešlo o hardware s procesorem, ale o optickou krabičku závislou na tehdejších telefonech a už neaktualizovaných aplikacích. Řada starších Cardboard aplikací a her z Google Play mezitím zmizela nebo přestala fungovat s novými verzemi Androidu, takže vyzkoušet si originální zážitek je dnes čím dál těžší.

Kdo si chce dnes Cardboard pocit přiblížit, nejjednodušší cestou je sáhnout po otevřeném SDK a novějších webových WebXR demech, která běží přímo v mobilním prohlížeči bez nutnosti cokoliv instalovat, nebo si najít archivované APK legálně nabízené vývojáři. Fyzické krabičky se stále dají sehnat jako levné repliky nebo si je vyrobit podle volně dostupných šablon. Jako herní platforma to byl spíš krátký blesk v pánvi než trvalá scéna, ale jako milník, který VR dostal do rukou milionů lidí poprvé v historii, má Cardboard místo, které mu žádný výkonnější headset nevezme.