InCell VR

InCell VR zavedla hráče do fantastického prostředí uvnitř lidského těla, kde se z běžné buňky stala závodní dráha. Hru vytvořilo studio Nival, jinak známé spíše tahovými a strategickými projekty, a pro Cardboard ji přizpůsobilo jako rychlý arkádový závod, v němž hráč řídí drobný organismus proudící cévou nebo buněčnou strukturou plnou barevných organel, virových částic a překážek, které se míhají kolem jako v neony podsvícené trubici.

Ovládání bylo postavené na natáčení hlavy, kterým hráč uhýbal doleva a doprava, sbíral bonusy a vyhýbal se nákaze, zatímco rychlost jízdy udávala samotná hra a postupně ji zvyšovala s délkou trati. Vizuálně šlo o jeden z barevnějších a technicky ambicióznějších titulů rané Cardboard knihovny, kdy prosvětlené organické tvary, pulzující struktury a plynulé přechody mezi úseky dráhy dobře demonstrovaly, jak dokáže stereoskopický obraz na mobilu vytvořit pocit hloubky i v abstraktním prostředí, které nemá žádnou reálnou obdobu ani přesnou vědeckou předlohu.

V době vydání šlo o jeden z titulů, které se často uváděly jako důkaz, že mobilní VR zvládne i žánrovou zábavu, nikoli jen kontemplativní procházky nebo krátké demonstrace. Krátké herní seance, jasně čitelný cíl a nulová nutnost učit se komplikované ovládání z ní dělaly ideální ukázku pro nové majitele krabičkových headsetů, kterým chtěli něco předvést za pár minut. Dnes působí InCell VR jako milá připomínka doby, kdy vývojáři teprve zkoušeli, jaké žánry se dají do prostoru bez klasického ovladače vůbec převést, a řešení v podobě navigace hlavou zůstává jedním z čistších příkladů takového experimentu. Hra se navíc často objevovala ve výběrech doporučených titulů pro nové majitele Cardboardu, protože dokázala v řádu minut předvést, jak odlišný je pocit rychlosti a hloubky ve stereoskopickém obraze oproti běžné ploché obrazovce, aniž by po hráči vyžadovala jakékoli předchozí zkušenosti s virtuální realitou nebo hraním obecně.

Proč hrát: Fanoušky mobilní VR z jejích počátků potěší InCell VR jako čistý příklad navigace hlavou a ukázku, že krabičkové headsety zvládaly i žánrovou zábavu, nejen kontemplativní procházky.