Stěna nepřátelských projektilů, úzké průchody mezi biomechanickými útrobami a před vámi pomalu rotuje neporazitelný kovový doplněk - R-Type patří mezi nejnáročnější a nejvlivnější vesmírné střílečky vůbec, a jeho převod na ZX Spectrum byl malým hrdinským kouskem.
R-Type je horizontálně rolující shmup, ve kterém pilotujete stíhačku skrz hutně navržené úrovně plné nepřátel, překážek a obřích bossů. Jeho poznávacím znamením je takzvaný Force - oddělitelný modul, který můžete připojit před nebo za svou loď, používat ho jako štít proti střelám nebo ho vyslat dopředu jako autonomní zbraň. Tahle mechanika z R-Type udělala mnohem víc než obyčejnou střílečku: je to hra o pozicování, o tom, kdy modul nasadit a kdy uvolnit.
Obtížnost je pověstná. R-Type vyžaduje memorování rozložení úrovní, přesné manévrování v sevřených prostorech a chladnou hlavu při soubojích s bossy, kteří zaplňují půlku obrazovky. Není to hra, kterou projdete na první dobrou - je to výzva, která odměňuje trpělivost a zvládnutí jejích pravidel.
Převod na Spectrum spadá do kategorie skvělých portů, jež dokazovaly, že i na hardwaru s velmi omezenými možnostmi pro plynulé scrollování a množství objektů na obrazovce šlo vytvořit hratelnou a věrnou verzi arkádové klasiky. Programátoři museli dělat kompromisy, ale duch předlohy zůstal zachován.
Kulturně je R-Type jedním z pilířů celého žánru. Jeho design ovlivnil nespočet pozdějších stříleček a koncept přídavného modulu se stal ikonickým prvkem, který se v různých podobách objevoval ještě dlouhá léta. Pro fanoušky shmupů jde o jeden ze základních kamenů.
Proč hrát: Pro legendární, nekompromisní vesmírnou střílečku s geniální mechanikou odpojitelného modulu - klasiku žánru, která i v skromné Spectrum verzi nezapře svou velikost.
Hra 8 z 100 pro ZX Spectrum
Tentýž titul jinde (7)
R-Type je typickým příkladem hry, kde arkádový automat od Iremu svým výkonem daleko předčil dobové domácí konverze, a rozdíly jsou tak především otázkou, kolik z původní grafické hustoty a plynulosti si daná platforma dokázala udržet. Amiga a Atari ST nabídly nejblíže arkádovému zážitku, s plynulým scrollingem a věrnými barvami biomechanických nepřátel. Verze pro Commodore 64, ZX Spectrum a Amstrad CPC musely kvůli slabšímu hardwaru omezit počet nepřátel na obrazovce a zjednodušit pozadí, což hru zpomaluje, ale náročnost originálu zůstala zachována. Konverze pro PC Engine patřila mezi technicky nejsilnější porty a přiblížila se arkádovému originálu barevností i rychlostí. Na Game Boyi a SEGA Master System museli tvůrci znatelně zjednodušit grafiku i tempo hry.
