Call of Duty 4: Modern Warfare

Call of Duty 4: Modern Warfare odvedl sérii od druhé světové války do současnosti a tím proměnil podobu akčních her na několik dalších let. Kampaň střídá dvě dějové linie, britskou jednotku SAS a americké mariňáky, a vede hráče od nočního nalodění na loď v bouři přes ulice blízkovýchodního města až k jaderné katastrofě, která patří k nejsilnějším momentům žánru. Vyprávění je sevřené, filmové a nebojí se hráče na chvíli zbavit moci, aby zdůraznilo dopad událostí.

Herně jde o svižnou koridorovou střílečku, která ale klade důraz na přesnou práci se zbraní, mířidla, potlačovací palbu a spolupráci se spolubojovníky. Ikonická mise Vše v tichosti, ve které se hráč plíží zamořenou zónou v maskovacím obleku, ukazuje, že autoři uměli tempo i vypnout. Skutečnou revolucí se však stal režim pro více hráčů. Systém úrovní, odemykání zbraní, přídavků a odměn za série zásahů vytvořil návykovou smyčku pokroku, kterou od té doby kopírovala prakticky celá konkurence.

Na PC hra běžela výborně i na tehdejším středním hardwaru, nabízela ostrou grafiku s propracovaným nasvícením a velmi dobrou práci se zvukem zbraní, který dodnes patří k nejlépe odvedeným v sérii. Hudba a zvukový design podporují napětí, aniž by přehlušovaly akci. Kritika titul přijala nadšeně a hra se stala jedním z nejúspěšnějších titulů své generace, čímž nastartovala každoroční rytmus vydávání celé značky. Dnes je kampaň stále výborně hratelná, byť její délka je spíš kratší a některé skriptované momenty jsou po letech čitelné dopředu. Ve srovnání s pozdějšími díly série působí překvapivě střídmě, protože ještě neusiluje o nekonečnou eskalaci efektů a spoléhá spíš na tempo a přesně načasované zvraty. Jako historický milník, který určil směr moderních vojenských stříleček i podobu online postupu v desítkách dalších her, ji nelze přehlédnout.

Proč hrát: Kvůli precizně padnoucímu tempu, výbornému zvuku zbraní a kompaktní kampani, která i po letech ukazuje, jak má vypadat filmová akční střílečka bez zbytečných efektů navíc.