Far Cry

Far Cry byl v roce 2004 zjevením, protože ukázal, že střílečka nemusí být jen řada koridorů. Hráč se v roli bývalého námořníka Jacka Carvera ocitá na tropickém souostroví, kde měl původně jen převézt novinářku, a záhy zjišťuje, že ostrovy obsadili žoldnéři pracující pro pochybného vědce. Prostředí je otevřené a přehledné do velké dálky, což hra chytře využívá: přes dalekohled si lze označit hlídky, naplánovat trasu a rozhodnout se, jestli se do tábora vloupat v noci, přijet na člunu, nebo ho obejít džunglí.

Souboje jsou nemilosrdné a rychlé. Nepřátelé dobře míří, vysílají posily a chovají se agresivně, takže přímý útok proti přesile většinou skončí špatně. Hra proto odměňuje trpělivost, práci s výškou a využívání vozidel od buginy po člun s kulometem. V pozdějších částech se objevují zmutovaní protivníci, kteří tempo zrychlí a přesunou dění do laboratorních interiérů; tahle změna je dodnes předmětem sporů, protože ubírá hře její největší přednost, tedy volnost.

Technicky šlo o výkladní skříň prvního CryEngine. Rozlehlé pohledy na moře, hustá vegetace, kvalitní odlesky na vodě a ostrá viditelnost na velkou vzdálenost tehdy nemělo mnoho her, a Far Cry se tak stal běžnou součástí testů grafických karet. Zvuk džungle, vzdálené volání hlídek a napjatá hudba dokreslují pocit osamělosti v cizím prostředí. Recenze byly velmi příznivé a úspěch hry vedl jak k dalším dílům pod hlavičkou Ubisoftu, tak nepřímo ke vzniku Crysis. Dnes je Far Cry stále zajímavý jako předobraz otevřených stříleček, byť je znatelně tvrdší a méně shovívavý než jeho modernější pokračování. Ukládání pozice je omezené, nepřátelé neodpouštějí chyby a hráč musí počítat s tím, že leckterý plán se rozpadne hned první minutu. Pro každého, kdo má rád taktické plánování a svobodu postupu, jde ale stále o cennou zkušenost a zároveň o důležitý mezník v historii žánru.

Proč hrát: Pro fanoušky historie žánru, kteří chtějí vidět předobraz otevřených stříleček – tvrdší a méně shovívavý, než jsou dnešní pokračování, ale technicky pořád impozantní.