Wolfenstein: The New Order

Wolfenstein: The New Order vzal jednu z nejstarších značek žánru a proměnil ji v překvapivě vážné vyprávění o světě, ve kterém nacistické Německo vyhrálo válku díky pokročilé technologii. Hráč se opět ujímá role B. J. Blazkowicze, který se po letech probouzí do šedivé Evropy šedesátých let, kde okupační režim ovládá města, betonové pevnosti a obří roboty. Hra překvapivě funguje jako příběh o odporu, ztrátě i vzdoru, a mezi misemi dává prostor postavám v úkrytu odboje, takže má akce pro koho bojovat.

Herně jde o hybrid staré a nové školy. Hráč nosí velký arzenál najednou, sbírá lékárničky a může střílet ze dvou zbraní současně, zároveň ale hra nabízí plížení, tichou likvidaci velitelů, kteří jinak přivolávají nekonečné posily, a klasické hledání tajných místností. Úrovně jsou rozlehlejší, než je u koridorových stříleček zvykem, a často dovolují volbu mezi rychlým a tichým postupem. Sbírání vylepšení a zlatých předmětů motivuje k prozkoumávání.

Technicky hra běží na enginu id Tech 5 a nabízí velmi dobře nasvícená prostředí od zamlžených pevností po měsíční základnu; na PC bylo vydání zpočátku kritizováno za komprimované textury, výkon byl ale výborný. Zvuková stránka sází na tíživou elektroniku a dobově laděné písně přepsané do jazyka okupantů, což vytváří nepříjemně přesvědčivou atmosféru alternativní historie. Recenze byly velmi kladné a hra restartovala zájem o celou značku. Dnes působí The New Order jako jedna z mála velkých stříleček, která dokáže střídat brutální akci s tichými, čistě lidskými scénami, aniž by jí to ubíralo na tempu. Na moderním počítači běží bez potíží a její délka kolem patnácti hodin je na žánr nadprůměrná. Pro hráče, kteří hledají akci se skutečným příběhem a s odvahou nebrat vlastní svět jen jako kulisu pro střelbu, jde o jednu z nejlepších voleb posledních let.

Proč hrát: Pro střílečku, která umí střídat brutální akci s tichými lidskými scénami bez ztráty tempa, a za patnáct hodin obsahu, jenž je na žánr nadprůměrný.