Titanfall 2

Titanfall 2 patří k nejlépe navrženým střílečkám poslední dekády, i když se mu při vydání nedostalo pozornosti, jakou by si zasloužil. Hra staví na dvojici vrstev: na zemi ovládá hráč hbitého pilota, který běhá po stěnách, klouže, řetězí skoky a využívá lano, zatímco kdykoli může přivolat obřího bojového robota zvaného titán a přesednout do něj. Přechod mezi lehkou akrobacií a těžkopádnou silou stroje je plynulý a dává soubojům rytmus, který se v žánru hledá jen těžko.

Kampaň pro jednoho hráče byla nečekaně silná. Vztah pilota a jeho titána tvoří překvapivě dojemnou dvojici a jednotlivé mise stavějí na výrazných nápadech, včetně proslulé úrovně, ve které se hráč přepíná mezi dvěma časovými rovinami téže budovy a musí je propojovat v hlavě, aby postoupil dál. Právě tahle vynalézavost drží kampaň v pohybu od začátku do konce. Režim pro více hráčů pak přenáší akrobatický pohyb do rychlých zápasů, kde se týmy potýkají s pěchotou, roboty i titány zároveň.

Na PC hra běží velmi plynule, ovládání je přesné a pohyb působí naprosto přirozeně, což je pro tenhle typ návrhu klíčové. Vizuálně jde o čistou sci-fi estetiku bez zbytečného vizuálního šumu, hudba je orchestrální a nabírá na síle právě ve chvílích, kdy titán dopadá na bojiště. Kritika hru chválila mimořádně vřele, prodejně ji ale poškodilo načasování vydání mezi jiné velké tituly. Dnes je Titanfall 2 často doporučovanou hrou právě kvůli kampani, která se dá zvládnout během několika večerů a nabídne přitom víc nápadů než mnohé dvakrát delší tituly. Její tempo nikde neuvázne, každá mise přichází s vlastním nápadem a hra se nikdy nesnaží natahovat obsah opakováním. Vliv jejího pohybového systému je navíc znát v celé řadě pozdějších akčních her, které převzaly běh po stěnách i plynulé řetězení skoků jako samozřejmost. Málokterá je ovšem umí propojit s tak povedeným soubojem obřích strojů.

Proč hrát: Pro kampaň zvládnutelnou během pár večerů, která nabídne víc nápadů než mnohé dvakrát delší tituly a jejíž pohybový systém ovlivnil celý žánr.