Neutopia I & II

Když japonské studio sleduje úspěch The Legend of Zelda a řekne si „tohle dokážeme taky", obvykle z toho vyleze bledá kopie. Neutopia je výjimka — a její pokračování ji ještě vylepšuje. Hudson tu vytvořil dvojici akčních adventur, které sice nezapřou inspiraci, ale dělají ji s takovou péčí, že si zaslouží vlastní místo na výsluní.

Neutopia z roku 1989 přebírá osvědčenou kostru: pohled shora, otevřený svět rozdělený na regiony, ukryté dungeony plné hádanek, nepřátel a pokladů. Hrdina Jazeta se probíjí krajinou, sbírá nová vybavení a postupně si otevírá cestu k dalším oblastem. Je to Zelda klon, ale velmi povedený — design map je čitelný, souboje uspokojivé a hádanky přesně tak záludné, aby vás nutily přemýšlet, ne se ale frustrovat.

Pokračování Neutopia II z roku 1991 bere vše, co fungovalo, a přidává víc obsahu, propracovanější dungeony a celkově uhlazenější prezentaci. Hra těží z barevné palety PC Engine a z toho, jak plynule dokáže konzole vykreslovat top-down svět. Pokud jste jedničku dohráli a chtěli pokračovat, dvojka je přesně to víc téhož, jen lépe.

Kulturně jsou Neutopie zajímavé právě tím, že vznikly v době, kdy si konzole budovaly identitu a každý výrobce potřeboval ve své knihovně silnou akční adventuru. Hudson tu dodal důstojnou alternativu pro majitele PC Engine, kteří neměli přístup k Nintendovým exkluzivitám, a dnes patří mezi tituly, které sběratelé a fanoušci retra zmiňují jako skryté klenoty platformy.

Nejde o revoluci žánru, a ani se o ni nesnaží. Neutopia I & II jsou solidní, poctivá řemeslná práce — dobrodružství, která ctí svůj vzor a přitom nabízejí desítky hodin prozkoumávání. Pokud máte rádi klasické top-down adventury a chcete víc, než nabídla původní Zelda, tady na vás čeká dvojnásobná porce.

Proč hrát: Pokud jste dohráli Zeldy a chcete víc téhož v poctivém provedení, dvojice Neutopia nabízí dungeony, hádanky a prozkoumávání bez prázdné výplně.