Dungeon Explorer

Sednout si k jedné konzoli ve čtyřech, natáhnout multitap a společně se probíjet hordami nestvůr — to v roce 1989 znělo skoro futuristicky. Dungeon Explorer od Atlusu a Hudsona to ale uměl, a to dokonce až pro pět hráčů najednou, čímž se zařadil mezi průkopníky konzolového kooperativního hraní.

Princip je krásně jednoduchý a o to návykovější: vyberete si z několika tříd — bojovníka, čaroděje, elfa a další — každá s vlastními schopnostmi, a vyrazíte do podzemních labyrintů plných příšer, pokladů a bossů. Hra běží v reálném čase, takže jde o ryzí hack & slash, kde se mlátí, kouzlí a sbírá, co se dá. Sólo je to slušná akční řežba, ale skutečné kouzlo se rozjede až v partě.

Práve multiplayer dělá z Dungeon Exploreru sociální zážitek staré školy. Pět lidí na obrazovce znamená naprostý vizuální chaos, hádky o lektvary, omylem schytanou ránu od kamaráda a hromadný řev, když padne obří boss. Je to ta zábava, kvůli které se kdysi chodilo k sousedovi s celou bandou — kooperace a kompetice v jednom.

V kontextu doby šlo o důležitý titul, protože ukazoval, že konzole nemusí být jen pro jednoho nebo dva hráče. Multitap PC Engine tu našel jedno ze svých nejlepších využití a Dungeon Explorer se stal jakousi vlajkovou lodí společného dobrodružství na téhle platformě, dlouho předtím, než se online co-op stal samozřejmostí.

Dnes je to titul, který se nejlépe vychutná přesně tak, jak vznikl — s kamarády namačkanými u jedné obrazovky. Mechanicky možná nejde o nejhlubší akční RPG své éry, ale po stránce zábavy v partě má máloco z té doby konkurenci.

Proč hrát: Raný kooperativní hack & slash až pro pět hráčů — chaotická, hlučná a nezapomenutelná zábava do party.